Poprvé od doby co si ji k sobě nastěhoval jsem je potkala. V parku. Hlídala jsem synovce na dětském hřišti a kde se vzal tu se vzal, otec mého syna si pyšně vykračoval za ručičku s čubkou - mou bývalou nejlepší kamarádkou.
Měli by chodit kanalama. Já někomu takhle zničit život, nevylezu ven ...
Nejsmutnější na tom je, jak hrozně je mi smutno, že tahle se mnou nikdy do parku nešel. Jo párkrát jsme šli s malým na prulezky, ale takhle nikdy. Zamilovaný pár, jen do ruky módní drink a honem selficko na insta.
A mě je strašně, protože se mnou tohle vždycky odmítl absolvovat. A já nechápu proč. Proč?!
A proč to tak strašně, šíleně moc bolí...
