Vypadalo to jako že bude hezky. Teplo, bez sněhu, bez přílišného
bláta. Ráno mě jako vždy probudilo šramocení hektolitrů připravovaného
čaje v naší kuchyni. Byla jsem připravená otočit se na druhý bok a spát
ještě chvíli dál, jenže mě do očí zaštípaly krystalky sněhu. Ano sněžilo
a dost. Plných deset centimetrů už leželo na zemi a ač odtával, stále
padal další. Jako na povel jsme se záhy začali probouzet všichni a
pobíhali jsme po bytě semtam jako splašené stádo. Máša se balí a odjíždí
na svátky domů a tak se ještě bleskurychle loučíme.
