V
pátek ráno, poté co jsem se vzbudila, sežrala snídani, a vyvenčila psa,
jsem si rychle naházela veškeré potřebné ptákoviny do batohu, ale přece
jen to nebylo tak moc rychle. "Sakra" ozvalo se dokonce z mých úst, jen
co jsem zjistila, že mám už pět minut čekat na parkovišti až přijede
Sokol. Venku bylo krásně slunečno, jako ostatně celý týden, ale Robert
nikde. Nakonec se však přece jen po půl hodině ukázal, narval mé věci do
už tak přeplněného auta (vezla sem i kontroly, krabičky, mapy a jiné
zbytečnosti:) a vyjeli jsme na Vršavu, kde na nás (už půl hodiny) čekala
Lucy.
