Soustředění Kouty u Ledče nad Sázavou

V pátek ráno, poté co jsem se vzbudila, sežrala snídani, a vyvenčila psa, jsem si rychle naházela veškeré potřebné ptákoviny do batohu, ale přece jen to nebylo tak moc rychle. "Sakra" ozvalo se dokonce z mých úst, jen co jsem zjistila, že mám už pět minut čekat na parkovišti až přijede Sokol. Venku bylo krásně slunečno, jako ostatně celý týden, ale Robert nikde. Nakonec se však přece jen po půl hodině ukázal, narval mé věci do už tak přeplněného auta (vezla sem i kontroly, krabičky, mapy a jiné zbytečnosti:) a vyjeli jsme na Vršavu, kde na nás (už půl hodiny) čekala Lucy.

Po krátké zastávce na benzínce (přičemž, když jsme z ní odjížděli, nás málem smetl náklaďák) jsme o půl druhé konečně dorazili ke svému cíli, Hotelu Luna, v malé vísce Kouty nedaleko Ledče nad Sázavou. Já s Luckou jsme se ubytovali na trojce a Jíťi a Janče jsme hlídali čtverku a čekali jsme na houpačkách na zbytek naší výpravy.

Jako trénink nám byla záhy (po tom co se zbytek objevil, samozřejmě) Tomešem připravena Finská hra. JanaS nás nominovala (pro nedostatek map a odběhaných zimních tréninků) tak, že Jíťa s Lůcou běžely střední a Janča se mnou krátkou. Do cíle jsme proto dorazily mezi prvními a chviličku po nás i Jíťa s Lůcou. Večer jsme si vychutnávali hudbu zalezlé na pokoji a hráli jsme milionáře na Jančiném mobilu.

V sobotu po snídani nás čekal middle, se kterým si dal jistě mnoho práce Tomča. Už cestou na start jsme byli mírně vyčerpáni, ale únava vzala záhy za své, zvláště pak u těch, kteří si dobrovolně vzali mapu delší tratě a divné jim to bylo až v cíli, když nás všecky tři (J+J+M) uviděli sedět na šutru.

Po výtečném obědě a objevení pinkpongu a kulečníku, jsme se opět vydali do lesa. Tentokrát na Bařčiny okruhy. Bylo jich pět, každý měl asi kilák, byli velice lehké a zábavné. Skoro na každém se probíhalo nějakou bažinkou, a tak jsem byla zaštvaná až k uším:D. Už dopoledne jsme po cestě objevili zbytky sněhu a tak to Vojta parádně schytal.

S večerem přišlo promítání map a protahování a následoval filmový dýchánek - Slumdog milionare. Boží!

V neděli nás přivítalo velice pěkné počasí (né žeby jinak pršelo - naopak - sluníčko svítilo pořád) a protože start byl hned u hotelu, tak jsme se po snídani zachumlali zpátky do vyhřáté postýlky a spali a spali…málem jsme se nestihli ani nachystat.

První úsek štafet by Šalátik začal velice zajímavě. Pytris a Víťa nás postavili zády k mapovému startu a čelem k uzoučké lávce. Samo o sobě by to nebylo tak hrozné, ale oni nás varovali, abychom se při jejím přebíhání nepozabíjeli. Odstartovali jsme a skoro všichni se vrhli přes lávku na cestu. Jen pár chytřejších se pořádně podívalo (Ja+M+JanaS+...) a vydalo se vstříc první kontrole ve správném směru. Někteří se však dostali asi 600 metrů daleko, než si uvědomili, že jdou úplně do kšá.

Na odpoledne, po vydatné porci jídla a pinkpongu, si pro nás Pyřin nachystal opravdovou chuťovečku ve formě vrstevnicovky. Bohužel se na ní vytrestal sám. Kluci mu totiž zapoměli posbírat pár kontrol a navíc všechny tři tratě o celkové délce přes 15km stavěl sám. A tak prostě nestíhal.

Radka se Štěpánem na něj čekali na každé kontrole už od pětky a v cíli nebyla kontrola ještě další dvě hodiny po startu prvních (který byl už tak posunut o dvacet minut)

Ještě před večeří jsme se vydali si olízat a smít rány do bazénu a ke kulečníku. Ten večer nás také opustili LCE a tak jsme byli ochuzeni o počítač a filmy a taky (a to hlavně) o konkurenci na pondělní štafety dvojic od Onina. Jejich složení nakonec vypadalo takto: TomíkK+Lucy, Koláč+JančaK, JanaS+Tomeš, BařiceK+Cvenda, TomčaS+Jíťa, KubaK+JaňaO, HonzinS+Casper, PyřinK+BáraN, Lázňa+VěraK a Ben+MeruňKa.

S Jíťou jsme pak až do jedenácti hrály pinec a pak jsme šli 'spát'. Tato činost na nás čekala ale asi až ve dvě, jelikož jsme se dívali na horor Hory mají oči na jednom ze zbylích notebooků.

Ráno jsme se vydali na start a pokusili se zneškodnit nepřítele, což se ani v jednom z mnoha případů nepovedlo, a tak jako první vybíhal do lesa Pyřin a v závěsu za ním Ben. Už během prvního 'úseku' Ben svůj minutový rozestup na Pyřina stáhl a zároveň nám na třetí Tomík+Lucy vytvořil ucházející náskok. Tento tandem nadále zrychloval a to až do té doby než jsem BářeN zdrhla. V cíli první části jsem proto byla první.

Do části druhé vybíhal Ben 31 vteřin před Tomčou a 1:03 před Koláčem. Z první výměny jsme tedy vybíhali s Jančou a Jíťou zároveň. Janča se nás však neudržela už během cesty na první z našich kontrol, a tak jediným naším soupeřem byl Tomeš, jenž nás dobíhal o zmenšený handicap šesti minut a neměnil mapu s JanouS (která závod vzdala již na druhé předávce první části - neníliž pravda?).

A tak jsem, po těžkém souboji mezi mnou a Jíťou a Benem a Tomčou (Tomeš se nepočítá i když byl v cíli o pár vteřinek přede mnou:), nakonec Jíťu přesprintovala na předposlední kontrolu.

Když se i poslední opozdilci doplazili z lesa na hotel, stačilo se už jen osprchovat, sbalit, vyhlásit výsledky a tradá domů.