Kostelanské Béčka

Příprava mistrovství většinu z nás vyčerpala natolik, že se na béčka buď nepřihlásili nebo se přihlásit nestihli. Holky měly vymyšlený jiný program a tak jsem jela jen já, Zuzka a Klára. Musím říct že Zůzu jsem za celý den jenom zahlídla a s Klárou jsem mluvila pár pikosekund. Jednoduše proto, že se jelo auty a když jsem v doprovodu našich přicapkala s počínající migrénou na shromaždiště, tak ještě než jsem se vůbec stačila podívat už na mě ze stínu pokřikovalo Blansko. A tak jsem zastaničila u nich.

Po Krátké - Stříbrná radost!

Tak to máme za sebou a myslím, že by každá z nás mohla uvést alespoň pár maličkostí z tohoto víkendu, které nás nejvíc potěšily, rozesmutnily, rozesmály, zarazily atd. atd.

Před Krátkou

Nevím co to poslední dobou visí ve vzduchu, ale ani jeden z vedoucích letos jaksi není schopen v pohodě zvládnout vše co se od něj čeká.

Polách na JP hodil většinu práce na svou drahou sestru a tak se všichni ptali toho nepravého z dvojice. Máňa na nočním sice nedělala velké zmatky, ale zato navigace poněkud ano, takže řidiřka byla zmatená. Ale nakonec jsme dojeli. Bařice v Nasavrkách neodhadla vzdálenost jednotlivých restaurací. Poslední možnost se však ukázala správnou a tak jsme se v pořádku najedli. Irenka vybrala na béčka cestu po okreskách místo dálnice, takže se některým pasařerům udělalo nevolno. Na štafetách v Helfštýně své svěřence neuhlídal Sokolík a došlo tak ke zmatkům s čísly čipů a čísly startovními. Celkem se na prezentaci vytočil asi desetkrát. Šalát zas musel řešit problém s nedostatkem aut, neboť se na áčka přihlásilo nečekaně mnoho lidí. Problém se po mnoha telefonátech vyřešil naprosto luxusně, ale ten účet bych platit nechtěla :)

Můžeme jen doufat, že tohle všechno neznamená, že se naši kontrole vymkne i MČR Krátká. To by totiž bylo nemilé...