Brutální Kokořín

Po úspěšném HROBu a BKZ byla má účast na Brutusu podmíněna jen jedinou otázkou. Budu mít s kým běžet?!

 Peťa jako připravující se maturant svou účast na této taškařici odmítla a tak to dlouho vypadalo, že půjdu pouze na výlet. Nikdo se nenachytal ani na můj inzerát na narozeninové rande. Zkrátka nikdo mne neměl rád :) Až tu napadla Azbesta spásná myšlenka, že bych mohla jít s Dejnou, která se marně snaží přesvědčit Bokovku. A bylo jasno.

Naši mě nabírali v pátek v podvečer, kvůli čemuž jsem si nestihla k narozeninám nadělit kino a návštěvu tématického filmu jsem musela odložit na neurčito. Ale aspoň jsem si stihla dát skvělou večeři :) Jak už jsem zmiňovala, bylo jasno, a taky byl březen a venku šílená zima. Ubytovali jsme se v chatce v ATC Kokořín a vydali se k šenku. Čaj a pivo, něco malého k zakousnutí a u toho hezky překreslit kontroly do vlastní mapy. Pomalu jsem se začínala děsit toho, co příjde.

Ráno jsem se probudila do mrazu příjemně odpočatá. Rychle jsem natáhla vrstvy a zblajzla krupičnou kaši, když tu se otevřeli dveře a proběhlo představení. Vzájemně jsme se ujistily o tom, že nemusíme vyhrát a že nemáme na tenhle typ závodu úplně natrénováno a vyrazily jsme si pro bodová hodnocení. Naše trať byla víceméně jasná a tak jsme dobalily všechno potřebné a vyčkaly Azbestova startovního výkřiku.

Natěšeně jsme vyrazily v rychlém tempu, až nám od pat odletovaly kousky sněhu a ledu a následovány většinou startovního pole jsme se ubíraly k první kontrole, kterou jsme se rozhodly posbírat. Cestou jsme mimo spousty lidí potkaly muflony a srnky, málem jsme se zapleštily při několika sebězích ke kontrolám, vyběhly jsme si pár kopečků navíc a vybraly si pár horších postupů. Potkaly jsme mrtvého jezevce. Já nedostala žaket, ale spoustu sms protože bylo 16.tého. Bohužel pro NPyřina, bohudík pro nás, jsme se rozhodly vynechat jeho kontrolu a nožičky nás tak donesly až zpátky do tepla.

Oproti veškerému našemu očekávání, jsme dorazily včas a ještě i první - tedy pokud pomineme Hladový KRK, který dostal špatné bodové hodnoty, běžel nedělní část a musel být veden mimo soutěž.
K obědu bylo něco výborného, ačkoli už si nepamatuji co přesně a pak jsme regenerovali až do tmy. K večeři jsem si dala rybu a pak jsem dostala od paní vedoucí narozeninové palačinky s extra porcí ovoce, šlehačky a čokolády. Oblizovala jsem se až za ušima :)

 Tentokrát se mi vůbec nespalo tak dobře. Začaly mne bolet stehna, odřené nárty štípaly. Vykopat se z postele byl téměř nadlidský výkon. Přebrat body dnes musela Dejna. Těsně před startem jsem si navíc vzpomněla, že něco nemám a rychle jsem ještě upalovala do chaty. Startovní výkřik nás zastihl mírně nepřipravené, ale brzy už jsme si razily cestu davem vzhůru z údolí.

Už při prvním přebíhání louky se nám obalily boty bahnem,
ve žlebu jsme pak nevěděly kam zahnem.
Cesta nás vedla dál úzkou pěšinou
a za pár chvil jsme to zblbly a uhly na jinou.
Tato chyba nás stála 15 minut
o které byl časový limit přešvihnut.

Při výšlapu na Vrátenskou potkaly jsme kance
pod ní dole v údolí stopy jeleního samce.
Vyškrábat se na Kuželek stálo nás dost sil
a kdo ukryl 35ku ten nám to zkazil.
Stály jsme tam dvacet minut nevěděly kudy dál
až jsem našla cizí stopy - čert aby to vzal.

Navíc se mi za záda chytil strejda žaket

a sedřeným nártům se nechtělo běžet.

Ač jsme domů pospíchaly seč nás nohy nesly,

přeci jen jsme všechny body zpátky nedonesly.

Pomalejší čas a ztracené body,

znamenaly pro nás "jen" stříbrné hody.

Dostaly jsme bezva triko a společenské hry,

abychom si měly čím do Brutusu krátit dny.

A pak jsme se rozloučily, udělaly pá.

Zase za rok až nebudu v běhu mizerná.

(2013/12/11)