ZLOM 2013

Letos proběhl už třetí ročník této taškařice a mě se konečně podařilo nebýt nemocná a nemít přijímačky. Centrem nám byla naše poslední dobou oblíbená Rusava a tedy Bílý Poník. Na louce leželo nějakých třicet čísel pěkně vymrzlého sněhu a v lese ho bylo snad ještě víc. 

V pátek odpoledne, když jsme dorazili už byla většina kontrol postavena a to co zbývalo se naštěstí obešlo bez mé pomoci. Večer ještě v hospodě slavíme MDŽ ve společnosti místních. Dokonce i s prapory, karafiáty a vystoupením mažoretky :D V sobotu brzy ráno mne probudila zima, neboť někdo ze spolunocležníků v noci otevřel okno. Sněhu podle všeho mnoho neubylo, ale i tak se pomalu začali sjíždět účastníci.

Celkem nás bylo 26 a pes. Cestou na start se někteří pěkně rozběhávali, ale já raději nechala veškerou energii uschovanou až na trať. Jak se později ukázalo bylo to potřeba. Tratě, které i letos připravil Jiří Stacke, byly nakonec nad očekávání náročné a v průběhu závodu tak mnoho účastníků přehodnotilo svou účast. Na nejdelší trati nakonec zůstali jen dva stateční Pavel Čopjan a Jiří Žaloudík. Ti už při prezentaci koukali na popisy a doufali, že se s těma třiceti kilákama děláme srandu.

V náročném terénu Hostýnských vrchů se navíc trať protáhla až o třetinu a ve všech tak zanechala silné zážitky, neméně ve mě. Začátek byl ještě docela v pohodě. Vyběhnout na hřeben a ťuknout pár kontrol. Jenže pak přišel první dlouhý postup směr Lukov a mě začínalo být jasné, že jestli tohle dojdu pěšky, nemá cenu se pouštět kamkoliv dál. Naštěstí je jeho druhá část dostatečně z kopce na to, abych nabrala jakous takous setrvačnost, oběhla na Lukově všechny krátké postupy a doprdolila se na občerstvovačku.

Do protivky my akorát běžel Cvenda a Věra s Dášou, jenže ti se už pomalu vrací zpátky, zatímco já teprve začínám. Naštěstí na jižních svazích není po sněhu ani památky a za to hezky svítí sluníčko, byť mu to nevydrží dlouho. Brzy se mi zase schová za stěny žlebů a mraky.

Přichází totiž druhý dlouhý postup a morální krize na sebe nenechá dlouho čekat. Přecházím do chůze a počítám obrovské stádo srnek, které mě několikrát na postupu míjí. Tři kratší postupy mi dají zabrat ačkoli piju a jím z vlastních zásob. Na třetí dlouhý postup už se opravdu netěším, ačkoli se konečně vracím zpátky. Na jeho konci totiž čeká strmý svah a taky zbytky sněhu a mým unaveným nohám už to opravdu nedělá dobře. Nakonec se kousnu a vyškrábu se nahoru - div, že se neskutálím zpátky.

Zbývají tři kontroly. Bořím se do sněhu do půl lýtek, sem tam to uklouzne na ledové plotně a pomalu ukrajuju z posledního dlouhého postupu na osmnáctku. Trvá mi bezmála čtyřicet minut. Ale pak už je to jen z kopce na devatenáctku, zpátky nahoru na hřeben a mírně z kopce na dvacítku. No a to už je jen závěrečný sešup domů, do tepla. Maluju si to pěkně, ale stejně jako stoupání k osmnáctce mi i svah od devatenáctky přijde nekonečný a na jeho konci nemůžu popadnout dech. Konečný čas: 351:09. Tfuj.
Rychlá sprcha a honem na jídlo. Česneková polívka, čaj, mé oblíbené zázvorové pivo a rarášci s opékačkama - místní dobrůtka. Za chvíli už se oblizuju a i ty nohy přestávají po pivu bolet.
Ještě pár hodin sedíme než se setmí a konečně dorazí i kluci z mužské trati. Sněhu prý je tam po kolena. Nikdo jim to nezávidí a tak dostanou každý svůj vlastní frgál. Konečně se beztrestně můžu odkulhat do postele. Zvednout se od stolu mi dělá větší problém než pak ráno vstát, sbalit si věci, posbírat něco málo kontrol a konečně odjet domů.

Výsledky jsou k dispozici v textovém tvaru  a v HTML tvaru s mezičasy. Postupy.