Pod
mostem u autobusáku stojí jediný autobus. Není to BEADO. Už bychom měli
vyjíždět, a tak se Onin (jako dnešní vedoucí) osmělí a jde se pana
řidiče zeptat. Po dalších deseti minutách konečně nastupujeme. Hraje tam
příšerná rádiová stanice a ještě příšerněji to tam páchne takovým tím
autommobilovým osvěžovačem. Jede nás málo a tak si zabírame pět
dvousedáků. Všechny obdivují můj dárek pro Peťu (jestli to není pravda
tak radši mlčte :P)
Řidič musí zastavit doma. Nikdo mu neřek že tam budem spát. Dalších deset minut než se i se spacákem vrátí.