MČR Klasika - Blansko

Pod mostem u autobusáku stojí jediný autobus. Není to BEADO. Už bychom měli vyjíždět, a tak se Onin (jako dnešní vedoucí) osmělí a jde se pana řidiče zeptat. Po dalších deseti minutách konečně nastupujeme. Hraje tam příšerná rádiová stanice a ještě příšerněji to tam páchne takovým tím autommobilovým osvěžovačem. Jede nás málo a tak si zabírame pět dvousedáků. Všechny obdivují můj dárek pro Peťu (jestli to není pravda tak radši mlčte :P)

Řidič musí zastavit doma. Nikdo mu neřek že tam budem spát. Dalších deset minut než se i se spacákem vrátí.

Už deset kiláků před městem skáču radostí. Vzpomínky na zimu se vrací XD. Konečně jsme dojeli a vyskákali jsme z busu. Řidič otvírá i zadní dveře, ale ve výstupu brání Viktorovo sedadlo. Jdu první (vím kam) Kousek před sebou vidím shrbený záda v oranžový mikině, dlouhý hnědý vlasy a za brýlema se schovává znamý ksicht. Přidám do kroku. Už málem běžím. Pořád si mě nevšimla. "BAF!" "Ježíš ahoj." Bouřlivé přivítání. Dochází nás zbytek autobusu, tak se znovu dáváme do kroku. Pusy jen jedou. Cha. Nadává mi za dárek. Nic přeci nechtěla. Zatímco se vybavujem ostatní už postavili první stan. Pro větší pohodlí máme totiž dva a navíc hned u sběrky. Paráda. Peťa mizí pomáhat. Rozložíme si věci a stavíme druhý. Shromaždiště se plní lidma. Začínáme se převlíkat a vyrážíme na start.

Beru si svoji mapu. Vybíhám. No to je humus. Po sedmičku si vedu docela dobře, ale postup na devítku mě zrujnuje. Přeci jenom toho nemám tolik v nohách. Nepostupuju ani do běčka (nevadí, Ačko na příští rok už mám stejně jisté) Jíťa se do ačka nevejde o dvě vteřiny. Za...ná tkanička!!!

Beru si věci a odcházím s Peťou domů. Blbnem děláme si večeři. Vrací se rodičové. Máme vycházku do jedenácti, vyrážíme do města. Čekáme na holky před hospodou, kolem jde starší zlínská partička. Peťa naviguje jinou skupinu do nějaký nepřeplněný hospody. "Tu tady teď najdete těžko." Obdivujem výlohu v taťkově zámečnictví kterou pro nás připravila :) Jdeme k tělárně. "Jů! Hele strom!" Každá máme svoji větev. Vyblejskne se spousta fotek :)

...vžum, vžum, vžum, cink, cink, cink, cink, tdum, tdum, tdum, tdum, cink, cink, cink, cink, vžum, vžum, vžum...

Pepo! Ano Pepo? Jsi Pepa Pepo. Řekni Blikovi, že je Blik. Ano Pepo.

Bliku! Ano Pepo? Jsi Blik Bliku. Řekni Cvakovi že je Cvak. Ano Pepo.

Cvaku! Ano Pepo? Jsi invalida!!! Řekni Pepovi, že je Pepa. Ano Bliku.

Je kosa. Přemisťujeme se dovnitř. Čteme si članky v bravíčku (či jiném podobně stupidním časopisu) Onin se nám směje. "Neviděli jste řidiče? On tu má spacák, ale vypařil se." zeptá se pochvíli (doteď nevím kam zmizel) Prosí abychom zjistili zítřejší startovky. "Vždyť je máte na chodbě!" "Fakt? Tak se nám tam běž podívat." Jsem na ně neuvěřitelně hodná.

Vracíme se domů. Povídáme si ještě hodně dlouho než konečně usnem. Ráno je mlha a kosa jak z nosa, ale ono se vyčasí.

Už je vedro. Odcházím na start. Nemyslím. Beru si špatnou mapu. I popisy mám blbé. Nevadí. Obejdu celou trať. Nemám na to. Na konci si málem zlomím vaz. Jsem v cíli. Do lesa už byli vpuštěni první finalisté. Nadšeně povzbuzujem na výběhu i průběhu. Foťáky cvakají. Kupujem si Džus;) Napjatě čekáme co předvede Bingo. Nestíhá. A ještě nerazí sběrku na poprvé. Šakua. Až třetí. Luke čtvrtý.

Tleskáme před stupni vítězů. Jsou dobří:) Všichni... Loučím se s Peťou. Jde se dívat na fotbal :)

Chceme jet domů. Stany dávno sbalené. Polovina lidí v buse. Shromaždiště prázdné. Pořadatelé uklízejí poslední kolíky a špagáty. Sběrači už jsou téměř z lesa. Konečně se Bingo vrací z dopingovky. Můžeme vyrazit. Řidič má jakýsi problém s taškama nahoře. Kašlu na něj! a věci si beru dovnitř. Stavíme kdesi na benzínce. Spím. Už jsme doma. Honem pod sprchu!