Cestu autobusem jsem asi celou prospala. Holek jelo šest což znamená dvě štafety a dvě družstva...stejně jako žákovské.
Centrum
bylo v totálně orienťáky přeplněném campu. Místy bylo lehce
nepřehledné, ale v konečném výsledku pro nás dost atraktivní.
Probíhající úseky jsme narozdíl od něděle mohli sledovat na mnoha
místech.
Šla jsem do lesa na první úsek s tím,
že nesmím nechat holky čekat moc dlouho. O medaile nám opravdu nešlo,
přece jen Lucy byla po dlouhé nemoci a ani já s Jíťou jsme tréninku moc
nedaly. Udělala jsem svých pár chybek a řítila jsem se k první divácké.
Málem jsem se zapleštila napřed o branku při vběhu, následně o kovovou
tyč vedle kontroly (ta tam byla fakt dost debilně, a když se u ní potom
ještě tvořily fronty...) a aby toho nebylo málo, tak jsem si za
mohutného povzbuzování přítomných málem rozbila tlamu o schody.
Skvělou
vychytávkou byla farstovaná divácká. To se mi líbilo akorát někteří v
tom stresu nevěnovali moc pozornosti mapě a bloudili shromaždištěm čí
probíhali do protivky cílovým koridorem. ten byl naštěstí tak dlouhý, že
srážka z někým do protivky už na jeho rychlosti nemohla mnoho změnit.
Všechno
správně. Pytlík už mám za sebou a vychutnávám si ten kouzelný oběh
celého bazénu. Nikdo do protivky a ani jsem do té vody nezahučela. Je to
fajn fajn fajn je to fajn fajnový. Předávám Jíťi v čase 48:33 na 15
(/25) místě s 12 min. ztrátou na štafetu UOL. Napjatě sledujem kdy se na
průběhu objeví Janča a posléze i Jíťa. Markéta s Lenkou už v lese
nemají co řešit. Jen se dostat zpátky, Janča totiž dobíhá jako poslední.
Jíťa si v lese pobyla 52:52 (hezké ne?) a předává Lucce na 18 místě. Ta
nakonec dobíhá 19.
Šalát je na nás hodný, a
tak, když se vysmějem pár lidem u sběrky za to, jaké Jíťa zachytila
momentky, se stěhujem do chatky s dvěma litry kvašené zábavy. Vyhlášení
je úžasné. Už jenom proto, že Muroš, Luke a Bingo si doběhli pro zlato.
Večeře na nás čeká v táborové kuchyni. Zaslouženou odměnou po vystáté frontě je výborné kuře z rýží.
Ještě dlouho potom blbnem venku zabalené do vrstev oblečení na kolotoči s
foťákem. Skáčeme z šutrů či lezem na stromy (ten topol bych chtěla domů)
Ráno
po snídani kreslím sobě i Jíťi zlínský znakpřes celý ksicht. Bingo se
nám vysměje jen co vylezem z chatky. Ten den vůbec není poslední.
Většina z nás se naskládá do busu a přejede na blízké shromaždiště
oklikou. Postavíme stan, ale samy zůstanem venku. Je sice oblačno, ale
neprší a sem tam vyleze i sluníčko. Některé členy svého družstva
donutíme ke spolupráci, jiné ne (obávám se, že to nám pokazilo týmového
ducha a proto jsme to tak zmrvili :)
Do lesa
vbíhají první úseky. Žáci jsou nadšení když se jim Džoncek vrací za
necelé půl hodiny na prvním místě. My jsme byli skromně spokojení s 12
místem. A já byla ráda že si Joergen zlomil ruku a nevybíhám tudíž zase z
prvního místa jako loni. To by mě zabilo.
Svoji
pozici jsem udržela. Pak už jsem to moc nesledovala. Povzbuzovali jsme
všechny co probíhali přes diváckou i dobíhali do cíle a smutně se
radovali s PHK, když rozdrtili všechny ostatní (včetně nás) a stali se
tak mistry republiky:) Více jsme se ale radovali s naším družstvem
mladých veteránů. Muroš si tak skvěle oslavil svoje 41tiny a cesta domů
autobusem plným opilých důchodců (nic ve zlém) byla velmi zábavná XD
(děkujeme Hance za rozhovor s Lojzíkem i obstarání ostatní zábavy:) A
tak jsme, z mezizastávkou u Lidlu v Moravské Třebové (pro džus), dojeli
šťastní zpátky domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat