Noční Kufr

Je den po Brutusu. Naši mě včera vyhodili u kolejí a já málem ani nevyšla do patra. Nárty mám sedřené do krve a hnisají, v lupnuté achilovce tepe a pálí, ale slíbila jsem to a tak vyrážím. Nabité světlo v batohu spolu s teplýma běhacíma věcma. Zimní bunda a čepice přes uši. Od včerejšího večera napadlo 15 čísel mokrého sněhu.

Zazvoní mi telefon a já sjíždím dolů, před vraty stojí auto a z něj se na mě usmívá David.
 Ahoj, co noha? Ptá se jen co dosednu na sedadlo.
 Je to v háji odpovídám, ale zatejpováno mám a zmražené to taky bude dost.

Neboj, ať dopadnem jakkoli, máš u mě pivo. Tahle věta mě konečně trošku rozveselí. A tak spokojeně vyrážíme ty dva kiláky na Biřičku. Najít parkovací místo co nejblíž se míjí účinkem, ale mám odběhnout nějakých pět kiláků, takže těch dvěstě metrů snad odpajdám. Na prezentaci dostaneme miniredbull a mizíme dovnitř se převlíct. Hned ve dvěřích se srazím s Edou. Nepoznal mne, ale to mi žíly netrhá. Daleko víc mne zajímá moje noha. Naposledy ji zkontroluju a zašněruju botu. Vyskouším pár kroků. Jo to půjde. David je celý natěšený a jeho optimismus mě uklidňuje. Kdyžtak tě ponesu na zádech. Směje se.

Vyrážíme na start a čekáme, až nám organizátoři rozdělí mapy. 3. 2. 1. Start! Zapínáme stopky a čelovky a vydáváme se za Edou s Blankou, kteří vyrazili nejychleji. U první kontroly je hrozná mačkanice. David mi bere mapu, probojuje se chumlem rukou a razí do správného políčka. Vyrážíme pryč. Teprve teď zjišťuji, že jsem si myslela, že jsme jinde, ale nevadí.

Sníh nám křupe pod nohama, kolem nás je bílé černo a před námi žádné stopy - jdeme opravdu vepředu. Ťukáme jednu kontrolu za druhou přesně podle naplánovaného klíče. David táhne, já naviguju. V půlce potkáváme Edu s Blankou a Denisu s Kamendou do protivky a říkáme si že nám to jde, ač mi síly pomalu dochází, pata bolí.

Už jenom pár kontrol. Koukám na hodinky a zjišťuji, že máme naprosto perfektní čas. Skvěle držíme směr i mimo cesty a šmehlíme si to jak nejrychleji můžu. Opravdu mi dojde až u poslední kontroly. Čeká nás výběh zpátky na NHK od Biřičky. Ten nejbrutálnější kopec z celého HK, pokud nepočítáme schody do starého města (a ani ty nebyly tak drsné, když jsem je běžela naposledy..)
Já už vážně nemůžu.

Poběž je to jen kousek. Já tě potáhnu.  Chytl mne za ruku a já za ním klopýtala, jak na gumicuku.

Nakonec jsme to daly za 53 minut. Ti čtyři nás předběhli, ale taky nešly včera a předevčírem Brutus a nesprasili si achilovku.

Za odměnu dostávám pivo a kofolu. A pak samozřejmě i věcné ceny, typu flaška na kolo, impregnace a peněženka. Tu dám Bařici,  právě jí ji ukradli :) Jsem utahaná a rozhodnu se nezůstávat na závěrečnou párty. David souhlasí a odváží mě zpátky ke kolejím, za což jsem mu neskonale vděčná. Vybelhám se nahoru a téměř okamžitě usínám. Když se v noci vzbudím, sním něco malého k večeři a začnu psát tohle.
Příště spolu asi pujdem zas :)