Ráno Bar', výběh a bojovku Meruňka, večer Lucy, ráno Jíťa
V
sobotu ráno jsme měli sraz 8:20 na nádraží. Bar' toto nařízení
ignorovala, vždyť autobus jel až o půl. Jenže si nějak neuvědomila, že
neví odkud, a tak když 8:29 dorazila na obří autobusové nádraží a nikde
neviděla skupinu známých lidí, byla v háji. V jízdních řádech se
nedokázala zorientovat, a proto zmateně vyrazila k nástupišti čtyřicet
cosi. Tam objevila jenom autobus jedoucí do Olomouce. A protože jí toto
všechno trvalo déle než minutu, mohla autobusu plnému orienťáků akorát
tak zamávat.
Jela tedy dálkovým autobusem mířícím do Prahy, u
placení dostala lísteček s číslem jejího soukromého sedadla (luxus
tohleto), pomlátila všechny lidi svojí karimatkou a batohem a igelitkou
(jakživa se neuměla sbalit) a ještě málem nevystoupila, protože řidič
odmítl otevřít dveře.
Prostě krásný začátek, který sliboval další ještě lepší zážitky.
Ve
Fryštáku na náměstí na mě díkybohu čekaly holky a vojta a auto, které
nám vzalo věci. Časem jsme se všichni dostali až na Mysliveckou chatu v
Horní vsi, kde tím skoro nikdo nebyl.
Zatím pro nás nebyla práce, tak jsme si to užívali a stáli v kolečku (jách). Pak přijel Šalát a s ním přijela parta z HK i práce. Dostali jsme mapu dětského pohádkového lesa, fáborky a kontroly a byli jsme posláni stavět. Šlo nás osm,
a přesto jsme se několikrát museli vracet a odmotávat fáborky ze
stromů, neuměli jsme ani správně spočítat počet lampionů, takže na
poslední kontrole bylo jen víc fáborků.
Ale zvládli jsme to, šťastně dorazili do cíle a zase jsme tam stáli a pozorovali pracující.
Kluci z HK
se hned pustili do dřeva, aby nám pak nebyla zima. Naši malí zase
bůhvíproč odhrabávali listí z betonového plácku. Kybicovali jsme a
fotili, dokud si nás opět nevšiml Šalát a neposlal nás námi postavený
Pohádkový les odstartovat.
Sehnaly jsme všechny nadějné mladé
závodníky (neboť děti ze sousedství jsou lemry a nedošly) a nadšeně jim
měřily čas. Jenže jsme samozřejmě neměly tužku a papír, takže co není v
mániném mobilu, je navždy ztraceno. (Ale vyhrál myslím ten, co vybíhal
třetí. Kdopak to jenom byl?) Dostaly jsme i bonbony, ať je rozdáváme v
cíli, ale ani to jsme nezvládly. Bonbony zůstaly ležet uvnitř a nikdo je
už více nespatřil.
Do budoucna proto nedoporučuju svěřovat nám jakoukoli práci.
Časy
nevím. Vítěz něco přes 8 minut. První byl Pepa Podmolík. Druhý Petr
Šiška. Třetí David Mikel. Pak Iva ze Zuzkou. A poslední skupina
Tobík+Valerínka+Valentýnka a Kamča Šišková.
Bonbony byly spatřeny. Dokonce jsem je i jedla. Převážně zmizely v HK holkách a Šalátovi Bingovi Joergenovi. Nevím kdo všecko je jedl.
Muroš
se vrátil z lesa. Všecky kontroly byly postavené a tak jsme se
převlíkli do běhacího a vyrazili na start. Ten měl být kilák daleko.
Jestli tohle byl kilák... Odstartovali jsme. Pohled na mapu mě dosti
vyděsil. Na první kontrolu jsem se dopajdala tak za dvacet minut. Lucka
byla kousek přede mnou Jana, Jíťa a Bar' kousek za mnou. Následoval
scorelauf. Lucka už nám zdrhla. Janča ho šla se mnou. Bar' s
Jíťou jsme potkali na poslední z kontrol. Čekal nás koridor. Už nás
doběhla skupinka startující po nás. Směr jsem měla dobrý. Janča šla za
mnou. Kousek napravo vidíme Lucy. Sbíháme do údolí. Netrefuju správnou
vrstevnici. Janča myslí že máme jít výš. Mě něcotáhne dolů. Škoda že
jsem tam něšla mohla jsem dost času ušetřit. Nabíháme na motýlka.
Konečně. Dobíhají Jíťa s Bar'. Trošku ztrácím. Dělám kraviny. Na dlouhý
postup vybíhám z Jíťou. Bar' jde kus za nama. Vojta vypouští motýlka. Je
mu zle. Jde s Jančou. Jíťa to chce vzít přes kopec. Rozmlouvám jí to.
Škoda že sem si toho nevšimla než jsme vylezli ty vrstevnice. Dobíháme
Janču s Vojtou kteří nás podběhli. Bar' pokračovala přes kopec. Sbíháme
do údolí a začínáme šplhat nahoru ke kontrole. Vojta s Jančou jsou tam
dřív. Ten na to kašle a jde rovnou do cíle. Dobíháme Irču. Naše skupinka
se roztrhává. Každá máme jiné pořadí kontrol v kosočtverci. Jíťa jde na
svoji. Ze špatné strany. Z mapy vyčte pořádný sráz, ale už nevyčte z
popisů že kontrola je pod ním. Zjišťuje. Odvážně leze dolů. Drží se
větve. Běžím po druhé straně lomu a dívám se na ni. Pouští se a padá.
Zarazím se, hlavou mi víří myšlenky jestli se zvedne. Sbíhám dolů po
pěšině. Nic jí není (zabít!!!) Razím kontrolu a lezem nahoru. Proč jsme
to neoběhli??? Pokouší se o mě kolaps. Jíťa razí kontrolu. Vybíháme zase
každá jinam. Znovu dolů do lomu. Razím a vracím se stejnou cestou zpět.
Odbíhám na další. Špatný směr. Tak dvě vrstevnice nahoru. V cíli se na
mě Muroš usmívá (jak měsíček na hnoji:). Mám chuť ho zabít ale neudělám
to. Vyčítá mi že jsem šla s šestnáctkama a ne s osmnáctkama (zabít!!!)
Vracíme
se zpátky. Mám dojem že zkolabuju. Hned jak se vracíme piju spoustu
čaje a láduju do sebe chleba. Ostatní zrovna tak. Přijíždí Honza. Aspoň
částečně se převlíkáme do kostýmů. (tedy já a Jíťa. Janča ho vůbec
neobleče a Bar' s Lucy se myslím převlíkájí až potom ne??)
Jdeme
pomoct Honzovi. Rozpaluje vodárku. Vracíme se zpátky od auta k chatě.
Hezky nám to cinká. Už se losujou družstva na bojovku. Všichni na nás
hledí. Někteří mohou i oči nechat. Probíhá boj o Graubnu s vodárkou.
Jsem vybrána k Šalátovi, Radkovi, Bobanovi a mému otci. Zbytek jsem
ještě neznala (Karim, Pája, DD) (to je myslím vše) Luštíme první šifru.
Šalát velí k panáku zelené. Manžel tam není. Prosím o Jelzina. Pája se
na mě zubí. Trvá nám to dosti dlouho, ale nevadí. Konečně vyrážíme do
lesa. Pánové vybírají špatný lom i přes skutečnost že v tom správném
stojí ostatní hloučky. Mě jako hloupou arabskou ženu neposlouchají. Pája
se strašně směje tomu jak ječím na Šaláta. Tentokrát luštíme rychle a
rychle se přesouváme. Zatímco kluci tam lítaj všude možně já se zkušeně
vyhýbám ostružinám a nacházím další šifru. Znovu volám na Šaláta. Karim a
Pája se řežou smíchy. Primitivní. Zpět do tepla. Rychle rázujem a
překonáváme bahno. Humus. Přicházíme o chaty jako druzí. A asi o dvacet
vteřin později nám dochází jaká je tajenka. Smůla. Ani loni mi to
nevyšlo.
Konečně se všechny dopřevlíkáme...Janča
prohlašuje že vzhledem k tomu že bude odjíždět nemá cenu aby se
převlíkala. Trčí tam ještě minimálně hodinu :)
Tak
jsem na řadě. Po bojovce byly nějaké soutěže - jezení rohlíku (vždycky
ve dvojicích - náš manžel byl s Chláďou, prohrál a vypadl), pití
půllitru piva (Chláďa vyhrál nad Bingem) a pití mlíka (ta kombinace -
bléé). Pak se ještě dělala taková vadná soutěž kdo dýl udrží buď tuplák
nebo láhev v ruce - s nataženou paží. Nevím, jestli to ještě patřilo do
té samé soutěže, ale bylo to dost nespravedlivé - když se Oninovi
klepala ruka, půllitr se mu pak vylil, a co ti s flaškou? Jak s ním
mohli soutěžit :D?
Pak se, tuším, začalo tancovat (předtím po
nás všichni chtěli vystoupení:D), vytratili jsme se ven a kdosi nás
dotáhl dovnitř na dražbu. Někteří zůstali venku..
Dražba byla hrozně divná, nudná, o ničem.. Bylo pár tanců na stole.. No nic zajímavého.
Pak jsme zase pustili hudbu a tančily, tančily a tančily
:D. Chvílema jsme si hráli na DJe, Bar tam zapojila svoji mp3, Zbyňa
nám tam šteloval dráty aby to hrálo, někteří se zapomněli u krbu.. a
tak.
Šla jsem spát jako první. Dokonce jsem si šla i vyčistit zuby :D. A za celou tu dobu jsem byla jenom jednou v kadibudce. Ani ráno jsem nešla.
Jestli máte ještě nějaké perličky z noci, něco, co jsem zaspala, přenechávám ránu:).
(Perličky z noci nebudou, raději si nic nepamatuju :D)
Lucy šla spát, zbytek pořád ještě tančil a tančil.. :)
Ani
nevím, v kolik hodin jsme se ráno vyhrabali ze spacáků, ale když jsme
tak udělali, asi se většina lidí rozhodla snídat, což znamenalo spořádat
jídlo, které našli, vlastnili nebo jim bylo nabídnuto. :)
Po
posilnění jsme se vrhli na úklid, kterému jsme se mi čtyři ale moc
nevěnovaly, páč jsme po sbalení věcé raději postávaly venku s dalšími lidmi v nějakém podivném útvaru (od Východek si nějak moc všímám, v jakém stojíme/sedíme tvaru, čím to asi bude? :D).
Lucy s Bar pak
zmizely stíhat autobus, já a Mery jsme postávaly dál (a hledaly Tomův
spacák), dokud nedojela Monika a neodvezla si svou milou rodinku a mě
domů. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat