Ve středu, po mizerném florbalovém zápasu, jsem zdrhala na
trolejbus. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že nejede tak,
jak jsem předpokládala. Na sraz jsem tedy dojela o sedm minut pozděj.
Muroš už mi chtěl dávno ujet, ale Bar' si mu sedla do auta, a tak hold
počkal...
Na místo určení jsme přijeli jako
první, Murko z nás v tom autě opět musel mít velkou radost. Tak jsme se
převlíkly a mezitím se tam objevilo pár dalších aut a lidiček. Víťa nám
rozdal mapy, ozvalo se start, a my vyběhly. Bar' a Jíťa měly velké
světlo, já pofiderní čelovečku, ale aspoň sem viděla na mapu, a sem tam i
pod nohy. Buzolou disponovala taky jenom Bar' a Jíťa, ale bylo jim to k
ničemu, protože jsem byla nejspíš jediná kdo mapoval a všechny ty
kontroly jsme našly v klídečku. (nějaká stížnost?)
No, vrátily
jsme se k autu, rozhodly se se nepřevlíct a čekaly až přiběhne Muroš,
který vyhrožoval, že tam budem dýl, a budem moct odfrčet.
Málem
bych zapomněla, že když jsme tam přijeli, našel Muroš na zemi stránku z
porna a zastrčil ji za stěrač, před sedadlo spolujezdce. Když jsme
odjížděli tak ji tam zapomněl, a tak jsme s ní jeli až do Zlína :D
Dnes,
tedy v sobotu, se na stejném místě uspořádala zimní liga. Opět stavěl
Víťa, ale tentokrát se mi to líbilo ještě víc. Nějakou neznámou virózou
se z naší skupiny, stala jednotka, a tak jsem běžela svou 7,5km trať
sama. Ještěže jsem si vzala mp3ku :) Šárka mě překvapila, že nejde
desítku a tak už jsme na to byly dvě.
Po hromadném startu se k
nám přidal ještě Rádža, zbytek nasazených na druhou nejdelší trať jsme
zanechali za sebou v oblaku prachu. Celou dobu jsme se hecovali,
dobíhali, předbíhali, volili různé postupy i tichošlápkovali. Při náběhu
do závěrečného pytlíku, jsem myslela, že už je prostě neudržím, ale
nakonec jsem zkusila jiný postup a dostala jsem se opět hned za ně. Na
další kontrole jsem hopla Šárku a upalovala za Rádžou. Na další už jsem
šla těsně za ním, a když ho jeho druhá drahá polovička vyvedla z
konceptu a udělal chybu, hopla jsem i jeho.
Vzápětí mě ovšem
znovu doběhl, neboť jsem stála vedle kontroly a neviděla ji. Na další v
pořadí jsme vystoupali moc vysoko, ale i toto drobné zaváhaní, jsme
rychle napravili a jali se překonat žleb. Byl poněkud strmý a tak jsem
si trošku zasáňkovala bez sáněk a vydrápala se na druhou stranu. Rádi
nebylo. Vzápětí se ovšem znovu objevil za mnou.
Doběhli jsme k
jámě a otočili to zase zpátky, na poslední kontrolu. Tam sem byla dřív a
vyrazila jsem pryč. A síly mě poněkud opustily. Když jsem pak v dálce
viděla červený flek, myslela jsem, že mě Rádža s Šárkou (která se
objevila před žlebem, když jsme byli za žlebem) předběhli. Jaké bylo mé
překvapení, po pár set metrech vyčerpané chůze, když jsem zabočila, a
uviděla stejně vyčerpaného Rádžu.
Přidala jsem plyn, jak jen
to šlo a rvala jsem to do cíle (silně šnečím tempem). Nakonec se mi tedy
přeci jen podařilo doběhnout jako první (tedy první doběhl Kukátko, ale
ten úplně vynechal pytlík), ačkoliv to tak chvílemi nevypadalo. A tak
jsem si spokojeně mohla popíjet čaj, jíst bonbóny a čekat až přiběhne
Zbyňa. Netuším co ho k tomu vedlo, ale šel tu samou trať co my. Sice
doběhl jako poslední ze všech (tedy i z dlouhých), ale tentokrát to
nebylo o hodinu později, ale jenom asi o dvě minuty :) Takže jsme
zbytečně nečekaly a dokonce jsme ani neodjížděli jako poslední auto...
Žádné komentáře:
Okomentovat