Všechno
to vlastně začalo tím, že Hradec zrušil Jarní pohár kvůli padajícím
stromům. Tím pádem Novas z přihlašovacího systému vyškrtl kolonku a už
se o to dál nestaral. I přesto, že mu potom přišel jeden mail, si
nevšiml, že pořádání se chytil Magnus a spojil první jarní štafety s Memoriálem Jiřího Paclíka. Jestli si vzpomínáte hned tenkrát se mi to velmi zalíbilo.
Vy jste se tohoto podniku odmítly zúčastnit…
Byla
jsem pozvána na derniéru Maryši a neodmítla jsem. Osud je svině. Koho
jsem nepotkala než Jöergena s Podmolem a Dagmulou. A co jsem to
nezaslechla, než že se chystají na noční štafety…a Dagmule se zrovna moc
nechtělo :) Pročpak nevyužít šance. Ihned po návratu jsem psala
Salátovi, že bych s něma jela. Mou nabídku sice přijímá, ale vzápětí ji
ignoruje, to já však netuším, tím ovšem způsobujeme veškeré potíže…
Ve
středu je noční. Domlouváme se s Podmolem, který oznamuje, že Dagmula
stejně nakonec jet nemůže. Když nás vysadí ve Zlíně volám Nováskovi,
není co řešit Bar' řekla, že pojede moc ráda a navíc Lucy je po nemoci.
Novásek o pár minut později potvrzuje přihlášení a oznamuje že pošle
hromadný mail jestli nechce jet ještě někdo… Chyba. Ozývá se Podmol, a
tím nevědomky rozpoutává neuvěřitelné rozmíšky mezi trenérkou a jejími
svěřenkyněmi, které málem vyusťují v krvavý boj :) Znovu rozprávím se
Šalátem a potvrzuji mu své předchozí stanovisko, načež z něj vyleze, že
už si sehnal Markétu…nakonec přihlašujeme dvě štafety a vypadá to, že
krize je zažehnána, jenže odpadá čtvrtý muž do party a náhradník není
k nalezení. Nakonec situaci zachraňuji já a používám Moničinu myšlenku o
tom, že mám přeci bratra. Všechno domluveno a můžeme vyrazit.
Jak
krásně načrtl Podmol jsme rozděleni do pěti skupin. Ta první = A už jen
proto, že jako první vyrážíme, má cestu velice poklidnou, i když
někteří členové musí utíkat ze zubařského křesla, a posunují si tak
sundání rovnátek o další min. měsíc, a velice si cestování vlakem užívá.
Skupina druhá se rozděluje na skupinu 2. a třetí, a proto taky dostane
Aljoša švestkovou vodu :)
Zběsilý
telefonát z před Náchoda do saloonu nasvědčuje velkým problémům…
nestíhají a tak musíme šlapat čtyři kiláky s těžkýma taškama pěšky…
nikoho nenapadne zavolat přímo Aljošovi nebo NĚKOMU kdo už tam je a
teoreticky by pro nás mohl se svým autíčkem i přijet. Uáááá! No nevadí
nakonec se všechno aspoň trochu vyřeší. Konečně přijíždí…ale co to
Podmol s karavánkem nikde. Doufáme že stihne svůj čtvrtý úsek, jenže
nestíhá…brácha se tedy přesunuje na čtvrtý úsek jejich štafety (Markéta,
Jöergen, Šalát, NPyřin) a já se přesouvám na třetí úsek naší štafety,
snad to Podmol stihne alespoň na náš čtvrtý, ale nestíhá. Nakonec
přijíždí půlhodiny před mým doběhem, za což patří karavanovým
servismanům pár přes držku a ztráta aspoň jednoho měsíčního platu…
Ale
tož, přežily jsme, všechny i všichni. A mě osobně se v tom lese ty dvě
hodinky dost líbilo. Ani moc zima mi nebyla a asi bych to zvládla i
rychlejc, ale radši sem to neriskovala :)
Ráno
nás tedy čekal ČPŠ. Vypadalo to, že svůj první úsek zvládnu, bohužel,
nezvládla jsem, na jednu kontrolu my totálně došel morál, a můj mozek
vyzkratoval totální kravinu, za což se velice omlouvám. I přes to jsem
však byla několikrát vyznamenána slovem hustá, za což děkuji :) Poslala
jsem tedy Jíťu do lesa s naprosto fatální ztrátou, opravdu se divím, že
nejsme poslední, a Bar' si následně v lese taky hodnou chvíli pobyla…
Zatleskaly
jsme všem vítězům a pak jsme se rozloučili s klukama pokračujícíma do
Dánska a vyrazili směr Hradec… Jíťi jsme málem ujeli a Bar' zažila velmi
zajímávé sprchování v, po kostrbaté cestě se kymácejícím, karavánku.
Taky to přežila :D
V Hradci jsme se
rozloučily s Podmolem, jež se šel školit a samy jsme se vydaly na
prohlídku mého milovaného města, tedy spíš jeho nepatrné části…(jak
dokazují fotky, centrem našeho zájmu je protihlukový tunel :)
Na
oběd jsme si zašly do KFC a zavzpomínaly tak na Liberec ♥, a pak jsme
si sedli do parku tak abychom viděli na karavan i školící centrum.
Podmol furt nešel a nešel, nám se nechtělo pro klíče, ale zato jsme si
zpívaly, pouštěly hudbu z mobilu a pohoršovaly místní babičky. Taky jsme
fotily a klepaly kosu :) Tak jsem se zvedla a šla blíže ke vchodu, když
tu se otevřely dveře a vylezl … Podmol.
A
tak jsme naskákali do karavánku, já si zalezla do spacáku a dívala se
ven tím pidi zadním okénkem ♥ a pokoušela se usnout, zatímco holky
vepředu chytaly všelijaké věci, které měli zrovna letecký den. Nakonec
jsem ještě mistifikovala Bar'řinu mamku tvzením, že jsme na benzínce
v Dolních Moštěnicích, alias před Přerovem (tam kde jsme stáli i po
cestě z Maletíny :P) No a tak jsme se šťastně a šťastny vrátily zpátky
domů a Podmol byl určitě šťasten, že se nás konečně zbavil, když jsem mu
prý tolik ubližovala :D
na závěr ještě kadeho fotky :)
Žádné komentáře:
Okomentovat