Jíťa vs. Meruňka
Všichni, co se nebojí zimy a sněhu, se shromáždili u Hotelu Lázně Kostelec, který hostil start a raut letošního BKZ.
Start
byl asi v 10 hodin. Vyrazilo se směle kupředu, já jsem dobrovolně
zaujala místo vzadu a držela se Rádi. Ten však začal být na mě moc
rychlý, tak jsem se ocitla sama. Díky Bohu za sníh. Trasu si nepamatuju,
ale takhle mi stačilo jen doufat, že ti všichni přede mnou ví, kudy je
to správně.
Při probíhání přes Jurý jsem
vzpomínala na oblasťák, jak nám bylo dobře na startu. Pak z kopce dolů
do Lužkovic, do Želechovic.. Tam jsem se musela spolehnout na svou
vlastní orientaci, protože na asfaltu opravdu žádné stopy nebyly. Dál v
lese jsem pak před sebou začala vídat nějaké lidi, až jsem nakonec
doběhla (či spíš došla) Boba. Brodili jsem se závějemi sněhu a přes
všechny žleby spolu. Dokonce mě zval i na výlet na běžkách.
Když
jsme se dostali na Dálnici, začala jsem cítit konec toho zdánlivě
věčného utrpení. Ve skutečnosti to bylo ještě dál, než jsem myslela. Při
přebíhání kudlovské cesty jsem zvládli probrat Vánoční ples a když se
před námi objevil ten obrovský kopec, prohlásil Bob, že si nebudeme hrát
na hrdiny a hezky jsme si ho vyšli. Pak stačilo jen proběhout sadem,
přes hřiště a už se na nás usmívala Monika a čekala teplá sprcha.
Následoval přesun do Kostelce a naložení se do sauny.
Já letos začínala až v Jaroslavicích, neb se mi nechtělo vybíhat ten nechutný kopec z Lůžkovic.
Sníh
krásně křupal pod nohama, mrzlo až praštělo, a tam kde nebylo
prošlapáno vrchem padal do bot a řezal do kotníků. Měla jsem spoustu
času ale i tak jsem nedala pozor a špatně odběhla od břízek, pak jsem
sbíhala diretisimou z kopce, ale to nevadilo. Na klubce jsem si nalila
trochu čaje a pak pozorovala jak BN zapadlo přes patník do příkopy
(autem) chlapi ji pak museli vytahovat, ale to já už byla v lese na
tlusté a užívala si bílé ticho. Chvilku jsem pak bloudila v loukách, kde
mě konečně doběhla první várka osob. Druhá přiběhla vzápětí, ale vůbec
mi to nevadilo. Naopak alespoň jsem měla stopy před sebou.
Po
malé přestávce mě doběhl i Karlos a Jiří. Zařadila jsem se za ně, ale
Karlos byl podezřelé rychlý, zatímco Novásek naopak docela zaostával. Po
chvíli cesty jsem se dostala o kotel před něj. Do cíle své cesty jsem
se dostala za __ minut od startu. (Na Kocandě jsem ještě narazila na
tetu Blanche (Blanku Kalendovou) a byla jsem se svým výkonem nadmíru
spokojená. Jiří byl ve žlebech ještě asi hodinu, o Zbyňovi nemluvím...
Odpoledne
se pak saunovalo a rautovalo a pilo a obědvala s dospělýma, a mě jako
obvykle děsně bolela hlava a tak jsem se chtěla nechat zavést domů, ale
dva brufeny spousta vody a ukecávání Nováskem, který už se dokonale
zvetil, mě nakonec donutilo zůstat do "úplného" konce. A jako obvykle to
byla paráda :D
Žádné komentáře:
Okomentovat