Adriatic Meeting a Venezia 2012 - Jako v dětském Bazénku

Orienťáci jsou zvyklí na různé počasí. Zvládáme tropická vedra i sněžení, krupobití a bouřky, mrazy a silné deště. Letošní Benátky nám dokázaly, že ani závody s ulicemi pod vodou, nejsou orienťákům cizí.

Na letošní výpravu do Itálie se s Haná Orienteering rozhodlo vydat přes 250 závodníků. Nechyběly sestry Svobodné, Iveta Duchová či Štěpán Kodeda. Předpovědi počasí už předem avizovaly, že to rozhodně nebude slunný víkend, ale na déšť při závodě jsou orienťáci zvyklí. Jenže tentokrát na ně nečekala voda padající shora, nýbrž voda stoupající vzhůru.

První etapa nás zavedla do přímořského letoviska Lignano. Že město žije jen z turistického ruchu, bylo poznat na první pohled. Dalo by se říct, že kromě nás zde nebylo ani živáčka. Mezi opuštěnými hotelovými komplexy a obytnými domy se skrývalo množství méně i více záludných kontrol, které závodníky provázely první částí tratí. Druhá část se motala na písečné pláži a v přilehlém parčíku, kde do popisu kontroly dostaly i okrasné záhonky a plotky. Zatímco mezi domy se běhalo velmi snadno a mapa nevykazovala žádné záludnosti, v parku bylo potřeba hlídat si odkud na kontrolu nabíháme, nejtěžší ovšem bylo na písčitém podkladu udržet nasazenou rychlost. Vyschlý písek se totiž propadal pod nohama a později startující už z něj měli oranici hodnou Pardubického závodiště.

Druhá etapa Adriatic Meetingu závodníky vyslala do pevnostního města Palmanova. Mírný déšť sliboval velmi kluzký povrch, ale třemi řadami bastillionů opevněné město slibovalo nebývalý orientační zážitek. Ačkoli sama městská část s dlouhými ulicemi v přesném půdorysu devítiuhelníku mnoho variant postupů nenabízela, na travnatých plochách mezi jednotlivými stupni opevnění se dalo nastřádat množství nadbytečných vteřin jen volbou bahnitější pěšiny vedoucí ke kontrole. Pro ty zkušenější však ani tak závod neznamenal větší oříšek, rutina byla naběhnout ke správnému bastillionu a uvidět hledanou kontrolu, ale nenechte se mýlit, nesvítily do dálky.

Nedělní ráno většinu z nás zastihlo nepřipravené. Už první pohled na moře naznačoval, že v Benátkách nebude sucho. A opravdu. Již při vystupování z autobusu byli někteří nuceni obléknout pláštěnky a chránit se tak před prudkým deštěm i větrem, který kapky rozmetával v takřka vodorovném směru. Když se naše skupina nalodila do taxíku ke shromaždišti, začalo si osazenstvo vyměňovat různé vtipy o tom, jak se pod váhou tolika pasažérů ocitneme brzy na dně. K tomu přispívalo i kymácení loďky v ne zrovna klidných vodách.

Těsně před přistáním jsme se nemohli ubránit otevření postraních okýnek a okukování Benátských památek. Jaké ovšem bylo naše překvapení, když jsme na březích kanálu spatřili domorodce i turisty užívající si osvěžující koupele dolních končetin. Loďku zachvátila panika a osazenstvo se podle nálady vyzouvalo, přezouvalo do běhacích bot, převlékalo do běhacích svršků, nebo si jen sundalo kalhoty. Pak už se celá skupina s výrazem odhodlání a u některých i nadšení vrhla do zatopených benátských ulic. Na teplotu vody si každý postupem času zvykl natolik, že byl ochoten se v moři klidně i ráchat. Přihlížející turisti nevěřili vlastním očím a kolem se ozývalo cvakání fotoaparátů z řad japonských hustníků, stejně jako orientačních běžců.

Kdo dřív příjde, ten dřív běží

Po překonání prvotního nadšení následoval rychlý přesun na shromaždiště. Po pár minutách se suchým prostorem sportovní haly rozneslo hlášení o novém posunu času 0:00 a také o zrušení startovních listin. Jednoduše, kdo chce běžet, nechť se dostaví ke startu, a po oražení startovací kontroly bude vypuštěn mezi pokřikující turisty, naštvané majitele restaurací a obchodů a místní obyvatele.

Kdo někdy byl v Benátkách, je si nejspíš dobře vědom křivolakosti uliček, množství mostů přes jednotlivé kanály a počtu lidí potloukajících se kolem. Na mapě kromě šedé, modré a krémové uvidíte jinou barvu jen zřídka a délky některých postupů vás mohou opravdu vyvést z míry. Tomuto prostředí se rovnají snad jen skalní města. Jakmile se jednou neopatrně rozběhnete a ztratíte přesnou představu o vaší poloze, tak v tom hezky plavete.

K plavání opravdu některé části tratě přímo vybízely, bohužel pro orientačního běžce je plavání proti předpisům. K už tak obtížně udržitelném povědomí o poloze člověka se přidaly zástupy turistů, kteří měli neustálé nutkání zvěčňovat váš výkon do paměti svých foťáků a mobilních telefonů a pak se divili, když jste jim v běhu nešťastnou náhodou stříkli na objektiv. Ono v půl metru vody se opravdu velmi obtížně běhá, aniž byste namočili sebe a všechny kolemjdoucí, ať už se šinete jakoukoli rychlostí. Ze všech vchodů se ozývalo nasupené „piano!“ italských obyvatel, kteří se mermomocí snažili dostat vodu ze svých příbytků. Běžec tak byl neustále rušen ve své koncentraci a zastavován ve své rychlosti, aby nedejbože nezamokřil už tak mokré ulice.

A někteří neběží vůbec

S postupujícím časem začala voda opadat, až se konečně zase dalo odlišit kanál od ulice bez větších problémů a v uličkách už se objevovaly pouze kaluže v nejhlubších místech sahající ke kotníkům.

Jenže jak voda opadala, hromadily se stížnosti na závodníky, k tomu se přidal výjezd policie, a konečným důsledkem bylo uzavření startu již ¾ hodiny před stanoveným limitem, díky čemuž mnoho lidí nedostalo šanci odstartovat – včetně například Daniela Hubmanna, vítězů předchozích ročníků Alessia Tennaniho a Mariana Dávidíka, našich favoritů Štěpána Kodedy a Radka Nožky i otce myšlenky závodu v Benátkách Peo Bengtsonna.

http://www.orivenezia.it/OrigareASP/MovLive.asp

http://orinet.cz/am12/results/palmanova/VYSLEDKY.HTM

http://orinet.cz/am12/results/lignano/VYSLEDKY.HTM

"33. ročník městského závodu v Benátkách se vůbec nevyvedl a velká spousta závodníků odjížděla v neděli večer pořádně rozčarována. Hlavním faktorem bylo počasí, které bylo letos opravdu extrémně špatné. Kombinace deště, velkého přílivu a teplého jižního větru způsobila, že valná většina Benátek byla v době plánovaného startu po vodou. Pořadatelé se snažili reagovat tím, že start postupně posouvali z 9:00 až na 10:30. Nicméně voda neustupovala tak rychle jak se očekávalo, takže ulice zůstávaly zatopené. Protože pro většinu účastníků bylo již problémem přebrodit se na shromaždiště a zcela jistě by na svůj startovní čas nepřišli, pořadatelé rozhodli o tom, že bude volný čas startu se startem na krabičku a tím, že čas startu si může každý vybrat od 10:30 do 13:30 hodin. Bohužel, ale ve městě ještě stále zůstávala voda a někteří závodníci nerespektovali to, že při velké vodě mají zpomalit (což se ani moc nedalo, přece každý závodí) a proto došlo k mnoha drobným a jedné velké potyčce, kterou řešila policie. Na základě tohoto incidentu policie rozhodla zhruba po 12 hodině o zastavení startu. Řádově 500 až 600 závodníků (včetně Daniela Hubmanna, vítězů předchozích ročníků Alessia Tennaniho, Marianá Dávidika a dále pak například našich favoritů Štěpána Kodedy a Radka Nožky a také “otce” myšlenky závodu v Benátkách Peo Bengsonna) tedy pořadatelé zabránili odstartovat. Závodníci se tedy volnou chůzí přesunuli ze startu na shromaždiště, kde pořadatelé začali vydávat mapy a kdo chtěl – mohl se proběhnout, kdo chtěl vrátit zpět vklad - dostal peníze. Až potud to bylo vcelku pochopitelné – přírodě a vlivu počasí neporučíme. Co však bylo naprosto nepochopitelné, že pořadatelé začali připravovat vyhlašování výsledů! A skutečně podle plánu v 15:15 začali vyhlašovat výsledky těch, kteří doběhli. To, že závod byl absolutně neregulérní (závodníci mohli vyběhnout na stejnou trať třeba 1 sekundu po sobě a tudíž spolupracovat) je moc netížilo. Oni měli připravené ceny a potřebovali je předat …Na druhou stranu je ovšem nutno objektivně podotknout to,že ocenění závodníci si medaile zasloužili za odvahu, se kterou šli čelit vodě. Nicméně bez majitelů zůstaly poháry pro nejlepší tři týmy – vedoucí tří „vítězných“ týmů (Haná Orienteering, SimOlFan a Junior O – Sport) zcela jednoznačně a svorně odmítli tyto poháry převzít na protest proti vyhlašování neúplného závodu. Na jednu stranu je člověku pořadatelů líto, že se proti nim příroda tak spikla, na druhou stranu jejich ignorantství a neochota najít spravedlivější řešení je zarážející. Takže i takové můžou být „Benátky“."

Přes veškeré ranní obavy o bezpečnost, se na odpolední procházku městem zpátky k autobusům vydalo mnoho účastníků zájezdu. Dokonce zpoza mraků i vykouklo sluníčko a sušilo kaluže zbylé na chodnících. Pár minut po setmění se výprava sešla naposledy na improvizované vyhlášení výsledků a následné rozlévání sektu. Pak už nezbylo než zajít si naposledy na záchod, spočítat ztracené hnědé podšálky a usnout u pouštěného filmu.