BKZ 2013

Tak a další Zlatá neděle a i BKZ je za námi;) A jaký ten letošní 23. ročník byl? Dlouhý :D

Ostatně jako jakýkoli delší běh, když se poněkud vykváknete na přípravu. Já za poslední dva týdny nějak nenašla čas a hlavně odhodlání být sama se sebou v lese a tak jsem se patřičně bála. Ovšem adrenalin dělá své a dobrá společnost také není na škodu.

Když jsem vylezla před klubkou z auta byla jsem nervózní a usmívající se tváře mých kolegyň na tom nijak neubraly. Ony na to mají a já tam někde zemřu. Táhlo mi hlavou a tak jsem pro jistotu přidala k mobilu zaznamenávajícímu trasu i mp3ku a sluchátka - pro strýčka příhodu. Bára mi ji ovšem musela zachránit ihned po startu a pak už jsem ji nevytáhla.

Nemám ráda davy. Proto jsem raději udělala pár rychlejších kroků a našla si mezeru mezi rychlejší a pomalejší skupinkou. Až se to vytřídí, děvčata mne jistě doběhnou. Při seběhu ke Kudlovu mne však doběhli napřed všichni tři Nečasovi a posléze i dva Sadílkovi a tak jsem synchronizovala tempo a jala se užívat si nezasněžené trasy skrz Jaroslavické žleby a přes mávající Aničku a Kubíka do Zeleného údolí. 

Brzy už nás vítaly Lůžkovice a s nimi El Capitano Batani s douškem čaje pro každého, ukončený Onin a již potřetí Sokol se svým fotoaparátem. Výšlap na Juré byl o to krutější, že hrozně klouzal po blátě, ale nahoře nás vítal usměvavý Lojzík obíhající kolečka a po chvíli i Rudolf. Tu ovšem oba Sáďové počali zpomalovati a já a Podháj jsme marně čekali na vysvobození z nejistoty, kde že to máme odbočit. Nakonec jsme to prošmehlili lesem a s mírnou zacházkou se vrátili přesně tam, kde jsme měli být. Ve Vítkovicích jsem však musela zanechat i jeho a po třech minutách jsem vyrazila směr Kocanda sama, jen s dvojicí neorienťáků na dohled za mnou.

Ilustrační foto - snad brzy nahradím za letošní

Nástup na průsek se neobešel bez maléru, když jsem si spletla hustníky a neuváženě seběhla do žlebu, kde jsem neměla co pohledávat. Bohužel jsem do chyby stáhla i své dva ocásky a ti pak museli přesedlat na kolegyně, neboť při nápravě své myšky jsem se jim ztratila v hustníku. Při funění z Doliny na Mladcovské kopce jsem několikrát proklínala svou hloupost a doufala v přítomnost Tondy Šidly na jeho obvyklém místě, neboť ke studánce u Zbožáků to s žízní nevydržím. Naštěstí tam byl i s ohníčkem a s rozinkami a cesta na Přední vrch byla hned o mnoho příjemnější. Vzpomněla jsem si na dávný Nováskův žaket, a rozhodla se přeci jen u Pantátovi studánky napít a rozpustit v ústech trošku gelu. Na Chlumecký hřeben to byla hračka, ale nekonečná cesta z kopce dolů k Chlumeckým rybníkům mi vzala se zbytky sil v nohách i morál.

Naštěstí mne nepřejel Petr a pomeranč potěšil a pomohl překonat agónii myšlenek na těch posledních pětset metrů až k mamce. Čaj, banán a pomeranč a znovu vyrazit. Dohledoví hoši se opět přiblížili na dohled a první skupinka kolegyň se jim lepila na paty. Zatímco mi tuhly stehna, píchalo v namáhanějším levém koleni a lýtka vyhrožovala křečí, pánové udržovali stálou frekvenci. Nenecháš se přeci zahanbit a doběhnout se. Když jsi to oběhla celé sama až sem, doběhneš i těch posledních pár kilometrů...a do čtyř hodin už máš jen málo času.

Největším utrpením byl závěrečný seběh od Stezky zdraví ke stadionu a přes policajty na klubku, ale časový press mne donutil udělat i těch posledních pár rychlých kroků. Vítali mne Sokol s Evženem a divili se, kde mám zbytek. Jaksi mi nechtěli věřit, že jsem je vlastně celou dobu ani neviděla.

Na zasloužené pivo jsem si však ještě musela počkat. Věci mi zůstaly v autě, neboť jsem nepočítala s hrubým časem 3:59:48, ale spíš jen jeho polovinou. Inu a po pivu už nezbývalo než vyklusat na Laser game a odpajdat zpátky domů.

No a na závěr ještě pár čísel:

- startujících bylo jako vždy moooře
- doběhlo 25 lidí a dva psi, což by měl být účastnický rekord
- dokončilo 6! žen, a to je rekord
- vyhrál Plech za 2 hodiny a 38 minut, já doběhla 17tá, ale jako první holka
- záznam tvrdí 32 kilometrů
- počasí bylo super, ale i tak jsem zas nemocná
- pan Sadílek se jako obvykle ztratil i když sebou měl syna
- Vedůcí porazil Vlka
- Zbyňa nebyl poslední
- rodina Slováčkova vede před rodinou Krejčíkovou o pouhé dva oběhy - pokud příště doběhneme opět všichni, počty budou vyrovnány