Balím se. Nabité světlo raději několikrát kontroluju. Buzolu a čip. Boty, bundu...Tradičně vybíhám z domu. Přeci na mě nemusí čekat. Nakonec čekám já. To už se mi dlouho nestalo.
Cestou tipujeme, kolik lidí asi tak dorazí. Ještě předevčírem to prý vypadalo velmi komorně. Jsme třetí auto v řadě a zatímco se chystáme, jich ještě pěkná řádka přijíždí. Plná. Raději si rychle nuluju, fasuju mapu s motýlkem A a poslouchám užitečné informace. "Klouže to!" Volá za mnou ještě Martin. Na start je to kilák do kopce a tak po pár stech metrech raději přecházím do chůze, přeci jen si jich dnes ještě užiju.
Hned cestou na jedničku jsem zachycena hnusným hustníkem. Ve dne a s plnou mapou by se jistě dal oběhnout, ale takhle jsem se musela krčit a vymotat. Bunda i světlo naštěstí vydržely a mohlo se pokračovat dál. Jak už jsem říkala, je to motýlek (možná trošku noční můra) a jednička je uzlová. Trénink je zaměřen na držení azimutu a nabíhání ke správné kontrole (kolem uzlu jsou totiž ještě dvě další), změny směrů a držení vrstevnic. Ano vrstevnicová mapa a šest kiláků s downhillem na závěr.
Nějak se mi zdá, že běžím už moc dlouho, ale kontrola je nakonec ještě pár desítek metrů přede mnou. Napřed vidím třináctku, ale protože si nejsem jistá, raději se kouknu i na kód na krabičce. Pak už je dohledávka v pořádku. Ani nevím jak a už jsem na trojku až u žlebu. Honem zpátky. Na čtverce už jsem na podzim jednou byla a tak mne rozhraní nepřekvapí. Na pětku potkávám cestu a už mi svítí reflexka. Vysmýčit to k šestce a hurá na druhé křídlo. A tu málem příjdu o oči, neboť se v lese náhle zjeví vlak lidí svítících všude kolem a hledajících uzel. Nejprve mi najdou sedmičku a pak ty rychlejší stopuju až na devítku.
Nevím proč, ale rozhodli se vyběhnout rovnou nahoru. Já jdu hodně traverz až do "údolíčka" a začnu stoupat. Viděla jsem hranečník a nade mnou se prohání skupinka bludiček. Na hraně se začínám rozhlížet, ale nějak si všichni svítíme do očí až ji nakonec Pepek vidí bliknout tři metry ode mne. Vláček to točí dolů, neboť jde krátkou a já vyrážím nahoru za Spletený.
 |
| pardon: na K19 by zelená měla jít podél rozhraní a víceméně po vrstevnici |
Ne nadarmo má vrch toto pojmenování. Točí se tam mlha i střelka buzoly. Cestou dolů to ještě není tak hrozné - kontroluju hřbet a dvě svítící bytosti přede mnou. Bliká kousek pode mnou a dvě světla vzápětí mizí ve tmě. Na dvanáctku to raději beru po rozhraní a traverzem hezky zpátky na vrch. A ejhle, kde se vzal tu se vzal bludný kořen. Střelka poskakuje jak splašená srna a já si nevím rady. Ve tmě a mlze tyhle končiny nepoznávám a jak zpomalím, mám zamlžené brýle. Nakonec se objevím někde u desítky na kamenném vršku vedle paseky. Čtyři minuty, ne-li více. Doufám, že jsem tam kde si myslím, že jsem až nakonec vidím svou spásu - uzel!
Ale konečně začíná slibovaný downhill. Na patnáctce váhám. Tady by měla být. Je tu bažina jsou tu lidi. Jen chodí nějakým divným směrem. Nějak mi to nedochází, až udělám dva kroky a už ji vidím jak se schovává za stromem.
Zas jdou všichni nějak moc vysoko, ale kašlu na ně a beru to hezky po vrstevnici. Rýha, cesta, rozhraní, jáma, kontrola. Bezvadné a ž se z toho usmívám. Razím K17 a peláším dolů. Zastaví mne cesta a tak zahýbám do prava a kousek ťapu po ní, než vidím odraz mezi stromy. Zpět na cestu, přes žleb, přes kopeček. Neklesat, nestoupat. Bude přímo přede mnou. Byla. Další vrstevnice, další kontrola a ještě jedna a nakonec nevypustít duši po cestě nahoru do cíle.
Martin hlásil, že jsem doběhla druhá z dlouhé, ale konečné šesté místo není špatné ;) Vždyť jsem tam nakonec byla přes hodinu. Martin slíbil výsledky a tady jsou. Romčovi, který vybíhal se mnou po 45 minutách zdechlo světlo, já naštěstí svítím ještě teď.
No, abych to závěrem nějak zhodnotila: šlo se mi fakt dobře, kopce jsem povětšinou vybíhala, směrovým chybám jsem se vyhýbala. Kdyby nebylo třináctky, byl by to i slušný čas. Až na patnáctku jsem neměla problém na reflexku dosvítit, ačkoli jsem občas nevěřila, že je moje. Takže já jsem spokojená.
A Martinovi ještě jednou díky, že si s tím dal tolik práce.
Žádné komentáře:
Okomentovat