Jarní pohár "vysoko" nad Labem

Jaro překročilo práh letošního roku a s ním přišla na řadu i hradecká dlouhá a štafety. Loni jsme si je bohužel užít nemohli, neboť v týdnu předcházejícím závodům napadlo velké množství mokrého sněhu, který lámal stromy.  Letos se však podobné úlevy pořadatelé z PHK nedočkali a tak jsme se my mohli dočkat skoro loňských tratí.

Vysoká nad Labem je docela pěkné městečko kousek pod Hradcem. Má svou vlastní rozhlednu, ze které je na té placce vidět hezky daleko, pokud zrovna z Opatovic nestoupají nějaká ta mračna (nebo z Pardubic). Vlastně je to jediný kopec široko daleko, pokud vynecháme Kunětickou Horu. A právě na ten kopec nás první jarní víkend vytáhli za tradiční jarní zábavou.

Fialky kvetou, ptáčci zpívají, louka se zelená a pomalu na ní vyrůstají oddílové stany. Je půl desáté a za půl hodiny začne start. Nervózně vyhlížím Peťu, neboť jí chci předat něco báječného ještě než zmizím do lesa. Nakonec se povede a já dokonce obdržím něco ještě báječnějšího :)

nejlepší cup cakes jaké jsem měla ;)

Na start dobíhám s dostatečným předstihem a ještě se stihnu trošku protáhnout. Stejně si pak ale protáhnu cestu na jedničku a na čtverku. Jako by mě toho v áčkách čekalo málo. První dlouhý postup prověří, že na tom dneska nejsem nejlíp, začínají mě bolet paty, hned další dvě kontroly mi musí najít Eda a i postup na občerstvovačku kazím. Mám docela žízeň a zmizí ve mně dva kelímky. Je vedro.

Vzápětí mne předbíhají Zuzka Jedličková a Hermanová a já zjišťuju, že paty to dneska odnesou krásnýma puchýřema :/ Před druhým dlouhým postupem se dlouze zamyslím. Střelit to lesem a cítit každý krok, nebo to nadaleko oběhnout a přeci jen trošku patám ulevit. Nakonec se rozhodnu pro druhou variantu, vzhledem k tomu, že tak jako tak ztratím spoustu času (v průměru pět minut). Nebudu lhát, původně jsem doufala, že sázku s LuHem prohraju, ale nakonec mi to pivo v cíli bodlo a byla jsem ráda, že jsem mu ho kupovat nemusela. (postupy, mezičasy)

Zbytek času na shromaždišti trávím rozdáváním svým cupcakes mezi své přátele. Jediný komu přijdou hrozně sladké je Panchy, ale to je určitě nedostatkem piva v krvi, (jelikož řídí). Tělocvična se otvírá až ve čtyři a tak se rozhodnem pro menší výlet do kraje Pardubického. Dle počtu aut na parkovišti rozhodně nejsme jediní, které napadlo v toto krásné sobotní odpoledne zajet na Kunětickou. K našemu nemalému zklamání je zavřeno ale i tak si vylezem na hradby, pokocháme se výhledy, pohladíme ovce a highland cow, zakousnem párek v rohlíku a vydáme se zpět na cestu na sever.

 Druhý den ráno docela hustě prší. Cestou na shromaždiště mi stačí zmoknout karimatka. Peťa mě zachrání, když mi přiveze zapomenuté boty a už se jde na věc. Po včerejšku jsme provedly změnu v soupisce a Jíťa se obětovala na druhý - nejdelší úsek. Startuju z první linie a tak radši zaberu pryč, než mne celé startovní pole semele na rozblácené louce. Divácká připadá přibližně do poloviny závodu, což je docela nezvyklé. Prý tam mám být za čtrnáct minut. Už na jedničku se mi podaří udělat pěkně hloupou myšku, ale pak už to jde. Diváckým probíhám šestnáctá za šestnáct. 

Další chyba přijde na desítce. Stojím pár metrů od kontroly, ale nejsem si jistá, že jsem dobře, nedávno se tu kácelo a terén je překrytý větvemi. Nakonec mi prohlubeň najde soupeřka. Na třináctku ztratím další místo, když si naběhnu k jinému ze tři hustníčků. Dlouhý postup na čtrnáctku vcelku zvládám až na dohledávku, kdy si kontroly nevšimnu hned a opět se o místo propadám. Cestou ke sběrce se mi ještě podaří zamotat tak že málem běžím opačným směrem. Závěrečnou kličku na shromaždišti už si opravdu mohli odpustit. Já tam málem vypustila duši a myslím, že jsem nebyla jediná. (mezičasy) Jíťa vybíhá s osmiminutovou ztrátou.
Zima je lezavá a vytrvalost deště neúprosně máčí všechno, co mu přijde do cesty. Na louce se pomalu tvoří močálek a tak se podél koridoru čvachtáme. Kafekára nestíhá vařit kafe. Terka přichází s teorií, že na štafety prostě musí být hnusně, ale nakonec se shodneme, že je to tak padesát na padesát, akorát že si ty hezké nepamatujem. Nakonec se v lese neutopí ani Lucy a finišuje na tématickém 22 místě (výsledky). Konečně je zaveleno k vyhlášení. To už je RBK na cestě domů a i LuHo už se pomalu loučí, takže vyřešíme logistický problém sbalení věcí, stanu a nasoukání se do aut a za vytrvalého deště vyrážíme zpět k domovu.

Všechny fotky od Lucy. Dík