V
sobotu ráno jsme se sešli pod mostem a společně vyčkali příjezdu
autobusu. Nálada byla dobrá a mladší část autobusu se těšila na první
spací závody.
Když
jsme se dokodrcali za Mohelnici, začalo poprchat a tak jsme se rychle i
s oběma stany přesunuli na shromaždiště. Jako obvykle se někteří
stavění urychleně vyhli a raději šli na záchod, pro popisy nebo si
vybírat boty. Sice jsem si jedny vybrala, ale jejich verze s hřebama v
mé velikosti prostě neexistuje. Stavění stanů jsme se tedy úspěšně
vyhli, ale už ne tak úspěšní jsme byli při jejich nakonec naprosto
nesmyslném stěhování.
Naše
startovní pole bylo roztaženo od začátku do konce a vzhledem k
proměnlivosti počasí si to v lese každý užil. Někteří stihli projít svou
trať za slunečního svitu, těm co startovali později nebo měli trať
delší začalo pršet a po pár minutách dokonce padaly kroupy. Zaznamenán
byl i sníh. Mezitím se Maletínem proplétali vozíčkáři na trailu, avšak
ani na ně nebralo bláznivé počasí ohledy.
Ve
stanu byla docela zima a nějak se nám nedostávalo možností zahřát se, a
tak se podstatná část přesunula do fronty ke stánku na čaj, nebo nějaké
to jídlo.
Když
na chvíli přestalo pršet a dokonce vysvitlo sluníčko, překonaly jsme s
Bar' krásnou bažinku u vstupu na shromaždiště a vyrazily nastrkat za
stěrače automobilů několi letáků na Sprint. Akorát když jsme se vrátily
začalo pršet. Když pak Tonda hlásil začátek vyhlášení změnil se déšť
opět v kroupy. schovali jsme se proto pod naši vlajku. Bylo parádní
sledovat ty malé zmrzlé kuličky hromádící se na tom dedáči :) konečně
jsem uznala jeho vhodnost a praktičnost (ale pořád se mi nelíbí...i když
je nejhezčí mezi ostatními patvary jiných oddílů...a jediná bývá vidět
ze stánků)
První
část osazenstva se vmáčkla do Luhanského autobusu a odfrčela domů,
zatímco my vytrvalí a přihlášení na štafety jsme se s druhou půlkou
Luhanů vmáčkli do našeho busu a absolbovali strastiplnou cestu do
Mohelnice.
Rozhodly
jsme se distancovat od dospělých a veteránů a našly jsme si pro sebe
úkryt v jedné ze tříd. Rozhodily jsme své mokré věci a vyrazily jsme
najít nějakou tu vhodnou destinaci na večeři. Ponejprv se to zdálo jako
marné pátrání, ovšem nakonec jsme nalezly jednu opravdu výbornou :)
(Myslím že odtud máme svou první trofej) Když jsme se vrátily zpátky,
holky (Zuzka, Iva, Řízek, Klára), které si objednaly pizzu s sebou už
okupovaly tabuli a kreslily různé ptákoviny. Ovšem teprve s naším
příchodem se začala tvořit pravá umělecká díla :D
Díky
tomu nás taky Jana nedokázala zahnat do spacáků dřív, než v jedenáct a
stejně jsme ještě o půl jedné nespaly. Druhý den ráno nás čekalo opět
pošmourné počasí a noční unavenost tomu nijak nepřidala. Byla pěkná kosa
a já s Jíťou jsme vybíhaly na první úsek. Byl to výběh, díky
podmáčenému terénu, téměř vražedný, ale i s tím jsme si dokázali všichni
zdárně poradit.
Tratě,
naňahňané na malinkém kousku mapy byli opravdu velmi fyzicky náročné,
ale našlo se pár kontrol více technických. Vzásadě to byl ale tvrdý
běžák. Mě osobně se v lese tedy moc nedařilo a svou zásluhu na tom měli
jak neexistující hřeby, tak právě se projevující nemoc a celková fyzická
vyčerpanost organismu, která mě doposud opustila jen z velmi malé
části.
Přesto jsme společně s Jíťou předávaly na solidním 8 a 9 místě :P (výsledky)
Pak
už jsme se jen poflakovali po shromaždišti a mrzly i v osmi vrstvách
oblečení, povzbuzovali a fotili všechny známé probíhající tváře :) třeba
Janu a Janu :D
Pak
jsme sbalili relativně suché stany, počkali na vyhlášení a na Zdeňu a
konečně vyrazili zpět k busu. Napřed se někteří polekali, že se zas
budem mačkat s Luhany, ale nakonec se pro ně jejich autobus přeci jen
vrátil, a tak jsme měli příjemné pohodlíčko...
Žádné komentáře:
Okomentovat