Díky
našemu skvělému výkonu na - bez pardonu - naprosto příšerné mapě ve
Vsetíně (opravdu nechápu, kde vzali odvahu na to, přihlásit se na
pořádání cfpš 2011) jsme si spolu s Luhačovickou základkou vysloužili
postup do Prahy.
A tak jsme ve středu vstávali
před čtvrtou raní, abychom stihli přímý vláček až do našeho hlavního
města. Úspěšně jsme se vyrovnali se všemi dopravními i jinými
komplikacemi a už jsme vystupovali na Petřinách a pomalu ale jistě
pospíchali do tělocvičny. Kvůli špatné domluvě se ještě na nádraží
zdržel Jiří s paní Fuchsovou, ale naštěstí se stihli dopravit ještě před
uzavřením prezentace.
Většinu času do svého
startu jsem strávila pozorováním Janči a Vojty a následně Lucy
vypravujícími se na start. Pak jsem sebrala Řízka a šly jsme Lucy
vyprovodit. Před vchodem jsme nabrali Zůzu s Ivou a vesele pokračovaly v
cestě. Překonaly jsme dokonce i zákeřnou blátivou kaluž a stanuly jsme
před startovním koridorem.
Po zahlédnutí
zrzavého záblesku, jsem okamžitě vyhodnotila situaci jako nebezpečnou a i
s Řízkem jsem se urychleně vracela zpátky. Cestou jsme si naplánovali
přesný postup své zpáteční cesty na start. Ten se však splnil jen z
jedné poloviny.
Záchod jsme navštívily úspěšně,
avšak už když jsem se převlíkala vtrhl do tělárny Kamenda (no dobře
vběhl :) K mé nemalé radosti sám. Za chvíli pak zase odběhl. Tak jsem
tedy posbírala veškeré potřebné serepatičky a přešla k Řízkovi. "Šak
máme ještě čas." stalo se mi odpovědí. Teprve po chvilce jí došlo, že
čas nemáme, protože bude půl, já du o tři čtvrtě a nemáme obuté boty.
Propletla jsem se tedy ven ze školy a čekajíc na Řízka, znovu
okupujícího záchod, jsem si začala obouvat botičky.
Pohled
mi sjel na cestu na start a ve mě hrklo :) Následně jsem nadskočila,
když kolem mě procházel někdo úplně cizí. Jakýkoliv plán mě prostě
nemohl uchránit před ve čtyřech dnech druhou nemálo zajímavou debatou.
Koutkem oka jsem zahlédla Řízka schovávajícího se za sklem vchodových
dveří, na tváři obrovský úsměv. Konečně mi popřál hodně štěstí! a my se
mohly vydat na start...
Poznámky jeho
oddílových? (minimálně spolužáků mladších oddílových běžkyň) kamarádů
jsem raději ignorovala.."ta určitě vyhraje když má podepsaný dres a
čelenku" "kolik na ni vsadíš" "hej ty s tou čelenkou, ty to určitě
narveš"
Až po osmou kontrolu jsem neudělala
žádnou výraznější chybu, jenže osmička asi není mé šťastné číslo a tak
jsem na méňe než centimetrovém postupu nechala skoro dvě minuty.
Blb..vím..
Další půl minutečku jsem nabrala na
11ce, ale doopravdy jsem sama sebe zmátla postupem na 12ku...podle
mezičasů to však nebyl tak strašný postup...správným ale pomalým se
ukázal postup na 14ku a pak jsem nevybrala zrovna ideální cestičku na
sběrku, ale to už byli jenom blechy. Nejvíc jsem dostala na 8. a 14.
kontrole :)
Zatímco jiní si užívali vítězné
bitvy na Bílé hoře, já s Lucy jsme si vzaly svačinku a přesunuly jsme se
ven. Brzo jsme objevili strom a udělaly pár fotek. Pak jsme se
přesunuly do místní sámošky a asi půl hodiny vybíraly brýle. Nakonec
jsem vybrala, ale jen tak tak jsme se stačily vrátit zpátky. Vojta už
nás chtěl jít hledat :) Honem jsme si sbalily věci, já se rozloučila s
Řízkem a odpelášili jsme na tramvaj. První nám sice ujela před nosem,
ale druhá jela za chvilku a tak jsme v pohodě stíhali. Na nádraží jsme
měli ještě pár minut čas a tak jsme si všichni koupili něco k jídlu.
Nastoupili
jsme do svého pendolina a chvíli jsme měli problém s nalezením svých
sedadel. Se stevardovou pomocí už to nebylo tak složité a tak si Jiří
brzy mohl hrát s elektricky ovládanou roletou, což ho neopustilo až do
Olomouce. Pak jsme ještě přestoupili do jednoho vláčku a už jsme byli v
Otrokách, kde na nás čekala žluťoučká podrevnická streľa, jež nás
dovezla až do Zlína :)
Žádné komentáře:
Okomentovat