V
sobotu jsme stávali nehorázně brzo. Autobus odjížděl už v šest a to jen
proto, že jsme z nepochopitelného důvodu nemohli jet do Příbrami už v
pátek večer. Už dlouho jsme neměli autobus takhle nacpaný jenom
zlíňákama...po pádu druhého dorosteneckého družstva se přeci jen Bar'
rozhodla jet s námi, a nezůstat doma v teple za což jí děkuji a
obdivuji.
Měli jsme jen velmi kratičkou zastávku u VelMezu u
Mekáče a pak jsme zas pokračovali v jízdě.. jeli jsme Beadem a tak jsme
se nemuseli bát toho, že by se pod námi autobus rozsypal jako tomu bylo
minulý týden...
Na shromaždiště jsme dorazili tak akorát a i
první startující měli dostatek času na to se nachystat. Zatím nepršelo,
ale nebylo zrovna teplo, přeci jen už začal podzim...
Málem
jsme s Peťou zasklily start, ale ještě jsme si na výstřel startovní
pistole museli počkat. Do lesa jsme vběhli v jednom velkém
chumlu..jedničku jsme všichni našli bez potíží a na dvojku také nikdo z
nás nezabloudil...u farsty na trojce někteří z nás udělali malou kličku a
smíšené startovní pole se konečně začalo trhat...cestou na čtverku mě
konečně předbíhá Markéta, myslela jsem, že už je dávno přede mnou, beží
se mi výborně, ale občas se mi přeci jen nedostává dech..malá chybka na
osmičku mě nemůže vytočit, než se dopravím na devítku už mě opouští síly
- dnes je to opravdu leťák a v tom se z ostatníma holkama rozhodně
nemohu měřit.
Když odbíhám od jedenáctky, říkám si že jsem
dobrá, viděla jsem totiž Šárku kousek před sebou a ona běžela úplně
jinam! je to krásná cestovka jen v pravý okamžik uhnout do
hustíku..sakra moc brzo, místo abych se vrátila tak prolézám tmavším
kouskem zelené plochy s množstvím popadaných stromků pod nohama -
mizerie! Vidím před sebou kontrolu s povědomým kódem..ta ale není moje! a
už mi to dochází. V neuvěřitelném zmatku kdy už od osmičky se nemohu v
rychlosti úplně srovnat s mapou jsem doběhla místo na dvanáctku na
jedničku...a přitom to mohl být krásný postup přímo po cestě. Co
nejrychleji opouštím hustník a přibíhám ke správné kontrole, razím
společně s holkou kterou jsem setřásla už někde na šestce!!
Odbíháme
společně přes louku, pak ale padám přes klacek - zkrvavené koleno,
roztržené kalhoty a parádní modřina. Došoupu se na 13ku a vbíhám na
diváckou co mi síly stačí, už jen čtyři kontroly a bude to za mnou, s
ostruřiním si hlavu nelámu a přibíhám přímo ke kameni, a rovnou po
pěšině na 16ku. Jenže opět ztrácím když přehlédnu kámen v hustém
podrostu - minutka navíc - bože copak se nikdy nepoučím? - 17 a 18ku
razím v rychlém sledu, přede mnou běží Šalát a další dva borci vstříc
předávce. Lucka už tam netrpělivě čeká.. "Bacha na dvanáctku!" křiknu na
ni a už mi mizí z dohledu." čeká na mě Jíťa a dává mi Lucčinu
bundu...jsem vůl... v důsledku je z toho 14 místo...na trůn usedl Turnov
a před Slávku a Žabiny se na poslední chvíli dostal Olomouc
Odjížděli
jsme jako poslední neboť náš autobus stál jako poslední v řádě...i tak
jsme však do tělárny dorazili jako druzí v závěsu za Šumperkem, honem do
sprchy a pak už jsme vyrazili na večeři. Měl z toho být dámský večer
ovšem už po pár krocích se k nám přidali Vikýř, Casper a Dave. Večeře
byla vskutku zábavná...Všechny nás usadili k velkému stolu a my si
rychle obědnali jídlo a pití...pak dorazili naši vetoši i s žactvem i
když původně mířili na úplně opačnou stranu...později jsme se podepsali
na podpisovou zeď a učili Ivu jíst špagety což se nám nepodařilo, ovšem
Casper, který poučoval nejvíc, zas házel kusy pizzy po zemi...do
pizzérky se také vrtli Šumperáci a později dorazili i Žabiny, jen
Olomouc si musel hledat restauraci jinde neboť u nás už nebylo místo, a
taky by dlouho čekali na jídlo.
Když jsme zaplatili šli jsme
si koupit ještě něco dobrého do Alberta a potom jsme si zalezli do
domečku na průlezkách a povídali si než přijeli v osm měští cajti a
hřišťátko zavřeli, ještě nás upozornili na nebezpečí nemoci, když se tak
vystavujeme nepříznivému počasí :D
No pak jsme pokračovali na
školním hřišti, kde jsme až do desíti hráli flašku, dělali kraviny typu
400m běžet pozpátku, přeskočit osm překážek či 150 metrů obejít po
čtyřech, k tomu jsme si pouštěli písničky a vůbec bylo nám veselo. Pak
se holky ještě rychle osprchovaly a všichni jsme zalezli do spacáčků. V
noci byla neuvěřitelná zima...
Ráno jsme tedy
byli lehce prochladlí a navlečení do několika vrstev. Chvíli nám trvalo,
než jsme nahřáli procesory na provozní teplotu, ale pak už to šlapalo
hezky.
Bylo to tady. Vrchol sezony. Nejlepší družstvo jaké
jsme za poslední roky naskládali. Skvělá forma. Všichni do toho jdem na
plno, nikdo nespekuluje. Jsme tým.
Ben rozbíhá a hned na radiu
je jasné, že to bude velmi zajímavý závod...předává mi na pátém místě,
vím že Katarínu nemám daleko před sebou, ale za to Terezu hned za sebou a
tak si řádně máknu. Snažím se ze sebe vydat co nejvíc. A jde to! Držím
páté místo. Do lesa vyypouštím Lázňu. Rychle převlíct a povzbuzovat.
Adrenalin se vyplavuje v ohromných vlnách...hlasivky pomalu přestávají
stačit, ale jěště musí vydžet. Peklo teprve příjde.
To není
možné! Rádio hlásí Lázňu jako prvního! Kde je všechny nechal. Adrenalin
stoupá. Naplňuje nás euforie. Jíťa je nervní. Hlavně v klidu! Stejně
nervíme a všichni ostatní taky. Lázňa má krátký úsek a nejrychlejší čas.
Jíťa vybíhá do lesa jako třetí. Udrží nebo neudrží?! Minutu za ní
roztáčí koleso Šárka, ale té se narozdíl od Jíti nedaří. ta se svým
třetím nejlepším časem dostává na druhé místo. První jsou v té chvíli
Pardubice, ale o pár okamžiků později je jasné, že jsou Disk. Yes! Bude
bedna?! Modlím se! Do lesa jde Casper proti Jiřímu Valentovi. Očekávaný
pokles na druhé místo. Mají čtvrthodinový náskok, ale nikdo jiný tam
není. Do lesa jde Lucy. Rádio ji nehlásí. Na divácké se neobjevuje. Něco
se stalo. Na Luha už máme půl hodiny když se s třináctým časem dostane
do cíle. Vlomili se nám tam tři družstva. Předává Honzinovi na pokraji
sil. Ten už to nevytrhne. Klesáme na osmou příčku. Porazil nás dokonce i
Magnus. Konec nadějí. Už nikdy...
Opíjím se burčákem a brečím
v autobuse. Pro všechno. Zase bude líp?! Ale kdy? Byly to nejkrásnější a
nejsmutnější družstva. Konečně jsme byli jako tým. Škoda, že nám to
nevydrží, ale aspoň chvíli...
Žádné komentáře:
Okomentovat