Pardubické Štafety + Sprint

Po dlouhém dohadování o auta, dostala Bára povolení pujčit si Nováskova miláčka a vyrazit s námi čtyřmi až do dalekých Pardubic. Problém nastal v okamžiku, kdy jsme zjistily, že autíčko je téměř hladové a my vlastně vůbec netušíme co rádo papá. A jelikož jsme vyrážely brzy ráno, nedařilo se nám kontaktovat spícího Nováska.

Nakonec nám nezbylo nic lepšího, než se poradit s hodným pánem na Mohelnické benzínce, dát autíčku najíst a doufat, že se mu neudělá špatně. Naštěstí jsme dojely až do Luže, kde pro nás Chrast nachystala první štafety tohoto víkendu. Složení D18 bylo jasné - Jíťa, Lucy a Bar' a k sestrám K. se do jednadvacítek na poslední úsek přidala Jaňa.

Ač téměř premiéra v dospělých štafetách, svým časem se chlubit nemůžu. (10 min na Jaňu) 22. místo.

Holky byly vyrovnanými výkony čtrnácté :)

Odpoledne, když jsme se přesouvaly do Pardubic, skoro celé auto usnulo, což ve spojení s deštěm slečnu řidičku nijak neuklidnilo. Chvíli to vypadalo, že bude lít i přes sprint, ale nakonec se počasí umoudřilo, znovu vykouklo sluníčko a kaluže se pomalu začaly vysoušet. Panelákové vedro díky dešti trochu ustoupilo a tak se přeci jen běželo o něco lépe, než by bylo bývalo.

Na shromaždišti ve sportovní hale se nám povedlo najít docela klidný roh. Zatímco holky šly do "lesa", já se pohodlně uvelebila na karimatce a ještě před svým startem stačila parádně vytuhnout.

Zbudila jsem se úlekem, že nestíhám, a zběsile jsem vyrazila na start. Došlo mi to asi po 200 metrech a tak jsem se otočila a ještě půl hodiny se bavila s právě doběhnuvší Bar'.

Z nastupující nemoci my nebylo úplně nejlíp a po štafetách už tak dost unavený organismus odmítal přidat na rychlosti. Po doběhu se mi poněkud točila hlava a holky mě musely chytat na schodech. Mé 21 místo tak není tak hrozné (je!), ale 31, 37 a 39 v podstatně větší konkurenci od J, L a B' jsou daleko lepší.

Od Peti s Ájou jsme vzájemně zjistily kde bydlíme a domluvily se, že se později potkáme na náměstí. Naše cesta napřed vedla do pizzerie hned naproti tělocvičny. Pak jsme čekaly, jedly, zaplatily a pokračovaly dál. Cesta byla mírně strašidelná, obzvláště díky Bar'řinu cinkajícímu zipu, ale přežily jsme a mohly si tak dát na náměstí zmrzlinu zadarmo a potkat se s Blanskem.
Hned nato jsme posbírali pár Bažin a zjistili, že do klubu nás nepustí, kvůli vyššímu počtu nezletilých. Ale nakonec jsme po pivu a panáku v právě zavírající hospodě, objevili jiný klub. Naše skupina už se sice poněkud rozpadla, ale i tak jsme slušně zapařili.

Zabalili jsme to asi ve dvě, neboť cesta "domů" byla setsakra dlouhá. O to delší, když se Lucy nenechala přesvědčit a tak nás na moment ztratila a pak se ztratila i ona nám. Cesta nočním parkem zpátky byla snad ještě strašidelnější.

Ráno jsme se nedospané přesunuly do auta a odjely na nedělní shromaždiště. Jíťa a Jaňa vyběhly a já s Lucy, Bar' a Bárou jsme se toulaly po shromku. Já si po telefonické konzultaci koupila u Bohouška nové civilní boty a pak jsme seděly s RBK u průběhu dokud jsme nemusely do lesa i my. Někdy v době když jsem vybíhala se znovu zatáhlo a o pár minut později začalo opět regulérně lít. Mé náladě to nijak nepřidalo a celou dobu jsem tak jen přemýšlela jestli se radši nemám vrátit. Kontrolování hodinek a vědomí toho, že překračujeme limit mne taky nijak nepovzbudilo, ale nakonec jsem přeci jen doběhla. Konečné 26 místo je však silně zamlženo mým mizerným výkonem. Holky byly nakonec devatenácté, protože ani Bar' se nevyhla chybkám a v lese si pobyla jen o chvíli méňe než já.

Po cestě domů jsme autíčku zastavily na papání u MT a ono nás pak spokojeně rozvezlo po Zlíně.