MČR Klasika - Mlýnice

Když řeknu, že to byl ten nejpovedenější závodní víkend, tak to vůbec nemyslím ironicky. Do dějiště letošního MČR na klasice vyjížděl autobus už ve čtvrtek odpoledne, neboť pořádající PHK se rozhodlo semifinále udělat už v pátek, když je ten svátek. Původní plán byl, že se do Turnova do sokolovny dostanu po vlastní ose, ale změna trasy autobusu zajistila zastávku v HK a tak jsem se mohla vesele povalovat u počítače o další dvě hodiny déle. V devět večer už jsme naštěstí kolektivně zastavovali na benzínce a pořádali kukuřicovou bitvu, během řidičovi půlhodinové přestávky. Nikomu to nevadilo, neboť do sokolky jsme dojeli právě včas, abychom si ještě stihli zajít na jedno až dvě piva.

Ráno jsme na shromaždiště dorazili mezi prvními a vybrali si tak podle našeho soudu nejlepší místo na oba oddílové stany. Vzdálenost od toiek sice byla větší, než bychom si mohli přát, ale zase jsme to měli blízko k doběhům. Když přijely holky z Blanska, pomohly jsme postavit i jejich stan a vzhledem k vývoji situace u našich karimatek ve stanu zlínském, jsme se rozhodly jim dělat společnost, což se nakonec ukázalo jako nejlepší řešení, k nám jsme to totiž měly dva metry.

Semifinále stavěl Tomáš Zakouřil a abychom si všechna překvapení neoběhali už dneska, ale také si pár bonbónků nechali na sobotu, byl počátek v relativně nudné části a do nejkrásnějších skal jsme ke konci pouze nakoukli. Už jsem nakousla, že to nebyl víkend zcela k zahození, ovšem z mladých nadějí bohužel utekl postup naprosté většině. Nejsmutněji na tom byly Lucy a Jíťa. Obě se objevily na první nepostupové pozici, ačkoli by svým časem ve třetím rozběhu postupovaly naprosto s přehledem. Ano rozdíly v časech mezi jednotlivými rozběhy byly ve většině případů kolem 4 minut, což by bylo pochopitelné kdyby tento rozdíl nevykazovaly i časy nejlepších českých závodníků. Postup ušel i Zuzce, Kláře a Bar', která ovšem nakonec nebyla zařazena do C finále, nýbrž postoupila do finále B. Do B finále se dostaly i obě Peti a Monča.

A finále nakonec vybojoval Lázňa, Beník, Muroš a samozřejmě Bingo. No a za děvčata Majda a já. Ač vám to může připadat, že se chlubím, musím říct, že postup z šestého místa, když jsem na trati neudělala téměř žádnou chybku a ještě se mi podařilo dostat se přes několik dobrých holek je opravdu můj letošní nejlepší výkon. Je otázkou, co za to může, jestli nadšení z toho, že jsem po týdnu viděla holky, to že jsem šla v HK vyklusat, společnost na startu ;), nebo snad to večerní pivo :) Každopádně jsem do finále vybíhala ve třetině startovního pole a měla dost slušnou šanci dostat se do první desítky.

Po doběhu jsem napřed nemohla uvěřit, ale pak už se to vykrystalizovalo jen v čiré štěstí, a tak jsem se se po celý zbytek dne jen usmívala. Dokonce i když jsem se musela vzdát sedmičky burčáku, když jsem přišla o minutku později k autobusu, protože s burčákem v batohu se neběhá a vzdálenost od aut na shromaždiště byla větší než od shromaždiště k autobusu a ani to nebylo zrovna blízko.

Místo abychom se šly rychle umýt, šly jsme rychle na večeři. Jíťa se umýt šla a pak šli s Bobanem někam jinam, ale my čtyři jsme se vydali kousek na sever a objevily vynikající restauraci. Blansko přijelo do tělárny už dřív, takže v době, kdy jsme vyrážely my, už holky málem jedly. Bar' si dala skvělé zapékané těstoviny, Zůza krásně vypadající a jistě chutný pizza burger a já s Lucy výbornou pizzu. Lucy měla se špenátem a smetanou a já s kukuřicí, kuřecím masem, smetanou a žampiony, které my holky vybíraly :) K tomu pivo a nemohly jsme být spokojenější. Se Zuzkou jsme si pak daly ještě kafe a společně se vrátily zpátky do sokolovny. Rychlá sprcha a několik kol Jungle Speedu i s klukama a burčákem, za tímhle skvělým dnem udělalo perfektní tečku.

Ráno se nad loukama po cestě válela mlha, ale sluníčko svítilo neuvěřitelnou silou a na borové školce spolu s orosenýma pavučinama udělalo neuvěřitelně kouzelnou podívanou.

Křišťálové perly na hedvábné niti,
ranní slunce se v nich zlatem třpytí...

Do lesa odcházela nejdřív Zuzka a Bar', které se stihly vrátit ještě než jsem se začala převlíkat. Lucy a Jíťa vyrážely o třičtvrtě hodiny později, a já čekala na pokyn od Majdy, že je čas vyrazit. Přišly jsme tak tak, ale aspoň jsem neměla čas příliš nad svou situací přemýšlet. Správnou mapu a správný směr. Vyběhla jsem, ale po pár metrech jsem se zasekla u "nepřekonatelného" kmenu. No tak se podplazíme. Po pár dálších krocích, jsem zjistila, že si vůbec nejsem jistá a ačkoli jsem stála přímo nad kontrolou zahrála jsem si poprvé na slepce a málem už odběhla pryč, když jsem si všimla pohybu, jak ji někdo razil. První kruci.

Na dvojku jsem si vybrala obíhačku, tady jsem přece byla už včera. Jenže i včera jsem na tomhle kopečku uhla správnému směru a nechala se stáhnout. Znovu jsem si zbytečně zaběhla, ale největší chyba přišla až od trojky na čtverku. Nějak se mi nedařilo vyhrabat se ze svahu údolí nahoru na hřbítek a můj postup vpřed se tím značně zpomalil. Korunu tomu nasadilo ještě to, že ač jsem do hustníku ke kontrole naběhla přesně v místě kde jsem chtěla, tak jsem si na slepce zahrála podruhé, stála, rozhlížela se, koukala do mapy, jestli přeci jen nejsem špatně, ale kontrolu, umístěnou dva metry ode mne, jsem prostě neviděla. Naštěstí, jsem nakonec zahlédla její záblesk a vystřelila na další postup.

Zastávečka na občerstvovačce a už si to frčím. Potkávám Moniku i Zbyňu a mám pocit, že se mi běží fakt dobře. Těsně před kontrolou dobíhá z druhé strany Vojta Sýkora, trošku doprava ne? Myslím že ne, že bychom měli tady přes ten hřbítek. Zastavím se zatímco on běží dál. Máš pravdu, tady není. No ještě aby tu byla, když jsme mimo. Bohužel od téhle kontroly už nejdu sama. Po pokaženém začátku mě doběhla za mnou startující Radka Doleželová a tak vytváříme tandem. Docela nám to jde. Ženeme se přes další občerstvovačku a já si beru kelímek a zapíjím cukřík, s touhle holkou před sebou si nemůžu dovolit udělat chybu nebo vytuhnout. Od kontoly vybíháme každá jinam, ale můj postup je rychlejší, a jsem tam dřív.

Takhle se potkáme ještě několikrát, odmítám si ji nechat příliš zdrhnout. Pak příjde jedenáctka. S kopce sbíhá rychleji a po pěšině nasadí setsakra rychlé tempo, já pro jistotu kontoluji mapu. Podkluzující písek typu Vracov, mě stojí síly, ale v protiběhu povzbuzuju Řízka a jeho úsměv mě nakopne. Radka je padesát metrů přede mnou, už by měla odbočit do lesa. Znovu kouknu do mapy a v té vteřině mi zmizí. Zaber holka, jen to nakopni,, hezky do krve už je to stejně jen kousek, tak nemáš co ztratit. Mé svědomí má pravdu, kousnu se a poslední metry do sedla vybíhám. A hele, to není skála to je cesta a támhle už mi svítí lampion.

Razím a přemítám kdepak asi Radka je. Udělám malou kličku na postupu, ale kontrolu nabíhám naprosto přesně a pak už jen stačí nakotlit to z kopce na sběrku a do cíle. Razím a očima hledám Radku u map a pití, není tam. Cože? Kontroluju hodinky. Minuta, Dvě minuty. Ještě třicet vteřin a zase bude za mnou. Jo! Skáču do stropu. V tom jediném okamžiku zapomněla ze sedla odbočit a raději seběhla po cestě dál dolů. A pak se zamotala natolik, že už mě nezvládla znovu dohnat. Tančím oslavné tance, piju oslavný burčák, a celá happy stojím polooblečená u doběhu a koukám na tabuli s výsledkama, jak moc se posunu dozadu. Deváté místo je pro mne vysvobozením. Nakonec se mi to přeci jen povedlo.

Pak už jen stačí se napít a pořádně vyfotit všechny dobíhající muže. Jo a nechat se odvézt zpátky do Turnova a navštívit banket. Bezkonkurenční to akce. O-gala bez společenských šatů, zato v té nejlepší společnosti. Jen Peťa by příště mohla být víc při smyslech :D I když pak bychom zas neměly co řešit. Potykala si prý s Kachnou a Švirdovi připomněla buchtu :D Ale ten zbytek budeme raději cenzurovat ;) I ona to cenzuruje ze své paměti, neboť si ráno nic nepamatuje. Většinu večera jí musíme povykládat znovu a stejně nám nevěří :D Nedá se nic dělat, teď už musíme jen sbalit věci a vydat se na cestu domů, tedy do HK a pak kam je kola fordu povezou.