Bažina u Březiny

Z tohoto víkendu se bude louka na shromaždišti vzpamatovávat nejspíš ještě hodně dlouho. Nejsou na
ní zablácené chodníčky, ale spíš koryta bahnitých řek. V bahně až po kotníky se všichni vesele čvachtali,
nebo spíš neměli na výběr. Jestli měl někdo po návratu čisté boty a kalhoty, tak mu asi narostla nepromokavá
křídla. Ale popořadě.

Nejlepší místo? Blízko toiek
Pořadatelé vybrali docela netradiční lokalitu. U mistrovství štafet a družstev jsme většinou zvyklí na velký prostor, na kterém se zároveň mohou postavit oddílové stany a přitom je kolem nich dost místa u koridorů, aby se nemuseli lidé složitě přemisťovat. Louka v podobě dlouhé nudle tentokrát působila dojmem, že je vlastně zbytečné někam chodit, neboť je všude daleko. Část u cílového koridoru byla zabraná hodně rychle a nově příchozí tak museli složitě hledat místo pro stan, aby vzdálenost od toiek a na start zbytečně neprodlužovali. Při sobotních štafetách, kdy svítilo sluníčko a bylo hodně teplo, ale ještě dlouhé přesuny tolik nevadily.

Do kopce, jinak to nejde
Štafetové tratě Jendy Zháňala byly samy o sobě parádní. Mnozí by se mnou nejspíš nesouhlasili, kvůli až hrozivému kopci na mapový start. Nejedny oči se protočily, když objevily na mapě svou první kontrolu. Mapy se určitě daly rozvěsit i mezi jiné stromy a mapový start umístit již dole pod kopcem, ale nahoru bychom museli stejně. Hodně lidem vadily délky povinných úseků, ale na druhou stranu: aspoň někde budu vědět, kudy běžím.
Kupkové pole v "zásilniční" části lesa bylo asi nejzajímavějším kouskem tratí. Je škoda, že se do něj nemohly podívat všechny kategorie. Závodníci pobíhající od jednoho kopečku ke druhému by byli jistě velmi úsměvní, kdyby měl někdo čas se v této pasáži zastavit. Dlouhý pytlík se nakonec také neukázal úplně na škodu, neboť i v něm se dalo pořádně vychybovat a při soubojích o první pozice se tak pořadí ještě míchalo.

Křivda roku?
Největším mrakem nad jinak prosluněnou sobotou bylo zrušení hlavní mužské kategorie kvůli prohození SI jednotek na dvou kontrolách. Hloupá chyba, k níž navíc došlo velmi nešťastným způsobem: když pořadatelé posunovali kódy v zákresové mapě, omylem prohodili čísla dvou sousedních kontrol. Přestože závod tak byl de iure neregulérní, běžce v lese prohození krabiček příliš nezmátlo a výsledky nijak zásadně neovlivnilo. Štafeta Pragovky, která doběhla do cíle se čtyřminutovým(!) náskokem, tak mohla opět truchlit nad křivdou roku.

Zato mezi ženami to bylo tentokrát drama. Do přeběhu za cestu vedla balík Pavla Udržalová (LPU), jenže v kupkovém poli se přes ni dostalo šest štafet a její ztráta pak pomalu narůstala až na konečnou 19. pozici. Na prvním místě tak předávala Šárka Svobodná (DKP). Po druhém úseku se dopředu dostala Radka Brožková (SJC), se ztrátou 40 vteřin přiběhla Iva Rufferová (TUR) a téměř dvě minuty po ní Zuzana Jedličková (SHK). Jana Knapová se nejrychlejším časem na úseku postarala o postup Pardubic z devatenácté na osmou příčku a vyslala do lesa Ivetu Duchovou se ztrátou 5 minut na štafetu Jičína. Ta dokázala smazat další dvě minuty a dovedla svou štafetu ke konečnému třetímu místu. Souboj Jičína a Turnova nakonec vyhrála Míša Gomzyk Omová, když svůj 40vteřinový distanc smazala hned po cestě na první kontrolu a nechala Ivanu Bochenkovou za sebou po zbytek závodu.

Za zmínku stojí i déjà vu zlínských veteránů v kategorii H105. Pánové Žemlík, Pekárek a Šidla nejenže zvítězili stylem start-cíl, ale navíc dokázali obhájit své vítězství z pohárového závodu štafet, který v tomto terénu proběhl přesně před deseti lety. Tehdy ovšem ještě v sestavě Šidla, Pekárek, Podmolík běželi v mužích.

A leje a leje
Na to, že v neděli bude pršet, jsme byli snad všichni dopředu připravení. Ale kde vzaly Žabiny průtrž mračen větší než na jakýchkoli zlínských závodech od dob Všeminy, nad tím zůstává rozum stát. Počasím bohužel mohutně utrpěla obsazenost diváckého úseku a doběhu. Kdo neměl dobrou bundu nebo deštník, nevydržel tu stát v kuse déle než jeden úsek, a poté, co se sám odebral do lesa, už se sem pokud možno nevracel. Stany byly zaplněny kompletně, neboť touha utéci dešti byla silná. Ale i tak byli všichni při odjezdu promočení až na kůži.

V lese byly opět nakrouceny zajímavé tratě. Tentokrát jsme se dostali do rovinatější a porostově variabilnější části. Velmi rychle průběžný les a místy nějaký ten hustník ve spojení s vytrvalým deštěm a zhoršenou viditelností zamaskoval jemné terénní detaily, které nepozornému závodníkovi mohly zamotat hlavu. Jen mezi diváckou a sběrkou se proto měnilo pořadí družstev hned několikrát.

A ještě drobná rada pro příští pořadatele: Když fáborkujete povinný úsek, tak ho buď udělejte podle mapy, nebo mapu podle vymyšleného úseku. 50metrový rozdíl v místě vběhnutí do lesa některé závodníky lehce zmátl a kdo si toho nevšiml, mohl volit postup více zprava, zatímco rychlejší bylo střihnout si to přes světlý hustník, neboť do kopce musel člověk stejně.

S adrenalinem to jde líp
Největší souboje tradičně proběhly v hlavní kategorii. Ještě na dlouhý mužský úsek vybíhaly první tři družstva v kontaktu. Pak se ale začal lámat chleba. Z vedoucí trojice nejprve vypadl jičínský Martin Henych, k Pavlu Kubátovi (PHK) s Pavlem Hradcem (TUR) se naopak začal přibližovat Miloš Nykodým (ZBM). Na poslední ženský úsek vybíhala první Jana Macinská (PHK), ta však udělala v průběhu svého závodu několik chybek a doběhla až pátá. Před ni se dostaly Iveta Duchová (LPU) a Radka Brožková (SJC) a daly svým týmům šanci dotáhnout se na stupně vítězů. Míša Gomzyk Omová (TUR) zůstala na druhé příčce, neboť se přes ni po chybě na dvanáctou kontrolu dokázala dostat Eva Kabáthová.
Adam Chromý už pak měl úkol lehký, běžet čistě a dovést družstvo Žabovřesk k titulu. Tomáš Dlabaja z obhajujícího Turnova měl zadání o poznání těší, neboť na záda mu dýchal Štěpán Kodeda spolu s Radkem Nožkou a Honzou Petrželou za zády. Petržela nasadil vražedné tempo a snažil se své soupeře dostihnout, Nožku udolal, ale na Kodedu do přeci jen nestačilo. Zlato si tedy odvezly pořádající Žabiny, stříbro nakonec uchránil Dlabaja pro Turnov a z bronzu se převelice radovalo družstvo Jičína i přes absenci největší opory týmu Dany Šafky Brožkové.

Jak bylo? Nuda...
Mně osobně se závody líbily, ale tak nějak postrádaly mistrovskou atmosféru. Chvílemi jsem měla spíš pocit že jsem na béčkách a vzhledem k tomu, že posledních šest let jsem v pondělí kvůli povzbuzování a překřikování soupeřů nebyla schopná mluvit jinak než šeptem, musím říct že atmosférově to byla slabá družstva. Ale ať už byla po doběhu nálada jakákoli, už tradiční burčáková cesta domů ji naštěstí ve většině případů dokázala napravit.