2013/09/15

Když to srovnám s tím výletem na Kokořín..

..tak tady vůbec nic není. Jen samé skály. A o ty nám šlo o tomto víkendu především.
 Na áčka do Šemanovic se mimořádně rozhodl jet i Zbyňa a tak je místo i čas odjezdu vzásadě jasný. Vycházím z domu tak akorát, aby měl táta auto už venku z garáže. Prší, ale v Čechách prý nebude. Pevně tomu věřím. Nabíráme Sáďu, Jíťu a Zůzu, pouštíme rádio a ujíždíme po dálnici směr Praha. Místo frekventované hlavní cestě, jsme zvolili zkratku krásami Kokořínska a skály jsme tak mohli obdivovat ještě před samotným závodem. S tátou jsme vzpomínali na jarní Brutus a doufali jsme, že tentokrát to nebude tak brutální.
Shromaždiště jsme našli s přehledem, stejně jako místo, kde jsme hodlali postavit stan a část Zlínské výpravy, která vyrážela z Brna. Pozdravit známé, uzavřít sázku a vyrazit tři kiláky na start.
Čekala nás dlouhá trať, alá kdo dřív oběhne celou mapu. A nebylo to zrovna primitivní, hlavně proto, že se mi nejspíš naposledy podařilo dosáhnout do elity. Ze začátku se mi dařilo. Vybírala jsem si dobré postupy a šla je i docela rychle, ale pak se mi povedlo zamotat se na stejném místě, jako na jaře. No a pak už to šlo od desíti k pěti. Rokle si vybraly svou daň a tak mi pomalu docházely síly. Občerstvovačka tomu taky moc nepomohla a pak už jsem jen odpočítávala kontroly zpátky do cíle. (Mezičasy)
Sázku jsem samozřejmě prohrála, ale jen o fous! Pro dvě piva ke stánku a zrychlený přesun do Mělníka. Najít hospodu byla relativně brnkačka. Nakonec se nás sešla celá parta i přes počáteční problémy a tak jsme po večeři mohli vyrazit i k soutoku. Procházka se sice trošku vymkla kontrole, ale nakonec nás zavedla naprosto přesně k ubytování.
 Na nedělní krátkou se pro mne místo v elitě nenašlo, ale ani v áčkách jsem neudělala ostudu. Věděla jsem, že se musím hlídat, abych neodlítla zbytečně mimo. Ovšem špatně vytištěné tratě (až 3 mm mimo) udělaly své, a tak jsem na jedničku stála u jiného průchodu. Ač jsem se snažila, ta minuta už se nedala zachránit.
Další chybka přišla na trojce, kde skupinka asi deseti lidí pobíhali kolem kamene a kontrolu schovanou pod kořeny stromu ne a ne nalézt. Pak to šlo chvíli hladce, než jsem si zvolila postup nad kameny, neboť jsem očekávala, že kontrola je také tam. Ovšem bez posunutého tisku by bylo jasné, jít zespodu. I tak jsem však o pár kontrol dále doběhla Páju Hubáčkovou. Několik postupů jsme se pak spolu hecovaly, ale nakonec jsem ji urvala a do cíle dobíhala před ní. (Mezičasy)
 Konečné šesté místo a hezkou fotku od Kadeho spláchnou pivem, pečlivě rozebrat postupy s třetím úsekem a než se rozprší zmizet zpátky domů. No rozpršelo se nám asi dvě stě metrů od parkoviště, ale pak zas bylo celou cestu hezky. Ještě jsme to vzali oklikou přes Kokořín abychom z toho taky měli trochu KPČ, ale když to srovnám s tím výletem do skal, tak to bylo o ničem ;)

Žádné komentáře:

Okomentovat