Je ráno 21.9. Je zima. Autobus vyráží směr Rejvíz. Na polích se ztrácí krávy v mlze. Zafačovaný kotník mám natažený v uličce, sluchátka v uších. Snažím se spát jak nejlépe to jde. Což není nic moc. Po jedné spletené odbočce konečně vyjíždíme z mlhy a složitě parkujeme. MČR na Klasice je tu.
Strakatou kočku nakonec nepřejedeme. Vděčně se s námi přijde pomazlit. Mží. Zatímco ostatní začínají stavět stan, já a Bingo se převlékáme. Rozprší se. Mokrý tape odmítá držet i ve třetí vrstvě. Navléci nohu do kotníkové boty se ukazuje být téměř nemožným, ale nakonec se povede i přesunout věci z deště do stanu. Ještě rychle zvýraznit popisy a můžu pajdat směr start semifinále.
Zahodím bundu a vystojím si řadu na toiku. Zbývá mi sedm minut. Pešina se zvedá do kopce a předbíhá mě Dým. Seš blázen, že s tím hodláš běžet. No co, když to nepůjde, tak přejdu do chůze. Mám zpoždění, tak naopak přecházím do běhu. Probíhám koridorem akorát včas. Prosím, řekněte mi, že mám aspoň deset vteřin. Píp píp píp píp píííp. Zvedám mapu a vybíhám. Jednička, dvojka, trojka hezky po cestě, čtverka bacha na nohu, pětka - kudy to půjde nejlíp?
Nakonec vybírám variantu dolů a po cestě. Propletu se poházenými větvemi, minu občerstvovačku, přeskočím potok a šinu se do kopce. Na cestě mě předbíhá Sosák až pekelnou rychlostí. Přecházím do chůze a koukám do mapy, jak dál. Seběh na šestku je jasný stejně jako na sedmičce zůstat nad oplocenkami. Konečná varianta osmičky se možná ještě změní, ale chci se co nejdéle vést cestou.
Na tomhle postupu sice potkám parádní praváky, ale zato se zadrbu v hustníčku s bažinkou jedna báseň. Právě tady ztrácím cenné minuty, které mi mohli vynést lepší umístění, ne-li postup.
V kotníku začíná nepříjemně škubat. Koušu se do tváře a zatínám zuby. Už je to jen kousek. Cestou na devítku se tak zamotám ve vysoké trávě, že nevím čí jsem, ale nakonec dorazím na místo určení. Špatně postavená devítka se mi podaří objevit až s příchodem Ivetky, která díky mně nic neztrácí. Do cíle pak bůhvíproč dobíhám před ní.
Měl to být nejlepší závod sezóny, a tak tomu i bylo, pokud nebudeme počítat Noční a nějaké ty sprinty a tak. Přeci jen se mi povedlo se dostat do B finále, ačkoli osobně jsem spokojená se závodem jen po ty hřiby.
Večer jsme trávili ve Zlatých Horách. Napřed se pajdalo najít volná místa v restauračním zařízení. Chvíli nám to trvalo, ale našla se. Skupina se kvůli tomu rozdělila, ale jen co jsme se najedli, přišli kluci za námi a začali jsme slavit Lucčiny narozeniny. Nebyl to jednoduchý večer. Chtěli nám být natolik na blízku, že je nenapadlo nic lepšího, než přesouvat lavičku. Pak jsme se raději uchýlili do blízkosti tělocvičny. Zatímco ostatní hráli poldy a zloděje, já je povzbuzovala schoulená do všech odložených bund. Zpátky jsme se bohužel vydali po zavíračce a dovnitř jsme museli oknem :D
Zatímco veteráni pochrupovali na LDNce, my jsme ještě chvíli probírali taktiku na příští týden.
Brzo ráno nás všechny až na Jörgena vzbudil zvonící telefon/budík. Jöergenův. Naštěstí se nám ještě podařilo na chvíli usnout.
Na shromku to dnes vypadá líp. Sice je stále pod mrakem a teplo vypadá jinak, ale alespoň neprší. Na start vybíhám z notným zpožděním. Dneska to procházka nebude. Celou dobu to valím a asfalt kotníku moc nepomáhá. Mám necelé tři minuty na to se vydýchat, bolavý kotník o opaku nepřesvědčím.
Už na jedničku dělám zásadní chybu když jdu skrz paseku a ne kolem. Na dvojku si pak nevšimnu ideálního postupu a v traverzu trčím o deset minut déle než bych musela. Běžet nejde. Na šestku to obíhám po cestě jak nejrychleji to jde, zastavuji se na občerstvovačce, a krásně nabíhám na kontrolu. K sedmičce doběhnu skrz hustníky překvapivě jistě, jen tu díru v zemi jaksi nevidím, jak mi ji stíní větve, až do ní nakonec málem zahučím. Na dlouhém postupu na devítku není co řešit, jen co nejrychleji vyškrábat kopec. A to se mi nedaří. V cíli to dostávám 17! minut od Heppyho ženy.
Zbytek chvílemi dokonce i slunného dne strávíme s pivem v ruce na karimatce u doběhu a řveme na probíhající kamarády a kolegy, kteří měli včera více štěstí a zjišťujeme, že máme nějak moc známých :) A to je právě boží!
Žádné komentáře:
Okomentovat