Slušivá Jablonecká Družstva

Zde předkládám plán na sobotní večer:
Jelikož jste byly celé žhavé do sukní a podpatků na bowling, vymyslely jsme se Zuzkou, že ukážeme Jablonci, jak vypadají pořádné zlínské kočky. Tudíž všechny sbalte šaty, sukně, boty a ukážeme všem, že orienťáci nemusí být jen špinaví a smradlaví. Berte to jako trénink na O-gala. Všichni budou čumět jak cyp!!!
To prohlásila Jíťa - a tak to taky bylo.

Oproti očekávání a našemu přání se i tentokrát vyráželo až v sobotu ráno. Krutě brzo ráno. Některým dalo víc práce se vzbudit než jiným, za všechny zmíním Vaška. Ovšem i tak se všichni, kteří měli jet pod mostem sešli. Dokonce se k nám málem přidala nějaká úplně cizí skupinka, ale naštěstí brzy pochopili, že s nimi opravdu nemáme nic společného. 5:40, když už jsme si málem začali zoufat, se konečně objevil náš autobus. Naše pětice se rozdělila o zadní sedadla a snažila se znovu upadnout do spánku. Části se to povedlo dokonale, část se pořád budila, ale všechny jsme se vzbudily na první benzínce. Nastoupili k nám pseudobrňáci a mohli jsme pokračovat dál. 

 

Při průjezdu HK jsem si všimla, že Kluk z Plakátu je pořád ještě na bilboardu, ale teda podepsat si ho nešel, což mě na něj mrzí :D
Celou cestu jsme se tak nějak děsili, že přijedeme pozdě a nebudeme stíhat start. Pro jistotu jsem jela oblečená, se zatejpovaným kotníkem, ale nakonec to nebylo třeba.

Jen co jsme vystoupili z busu, už se začaly ozývat Pardubické válečné bubny. To asi proto, že přijeli vzásadě zároveň. Na shromaždiště to bylo daleko. A do kopce, ale času bylo dost a stany už na nás čekaly nahoře, hned vedle BTčka. Namalovat, nabarvit hlavu, rozklusat a vyrazit na start prvních úseků MČR Štafet.

V lese bylo parádně a já asi měla vyladěno, neboť jsem celou dobu šlapala docela vepředu. Nemůžu říct, že jsem neuděla sebemenší chybu, to vůbec, ale první kix se mi povedl až dvě kontroly před diváckou a stál nás jakékoli lepší umístění. Ale klobouk dolů Jíti a Lucy, které se s tím pěkně popraly ;) 

Věnec zvaný Šéďa po svém původním majitely...

Jak už bylo naznačeno, naše večerní tmelení proběhlo slušně - tedy alespoň oděv byl. A opravdu - už při příchodu ze sprch, některým kolegům padala čelist, ale brzo si zvykli. Naopak vlnku pozdvižení jsme spustili v pizzerii, kam jsme se vydali na večeři. "Ale to jsou orienťáci!" Holkám v šatech to opravdu muselo hrozně slušet, neboť si je přišel z blízka prohlédnout i Chlup s Kočkou.

Na mě něco lezlo a tak zatímco jsem šla spát - poté co jsem vyklepla malé kluky v Bang! - náš vymóděný zbytek se potuloval po Jablonci.

Ráno byla kosa. Hrozná. Naštěstí svítilo slunko a mermomocí se snažilo nás zahřát, ale opravdu nás zahřálo až Bingovo šesté místo na průběhu. Vyděšená leč natěšená, jsem se šla nachystat do předávkového území. Plán byl jasný - smím ztratit pět míst. Teprve blbou chybou na třináctku jsem se propadla na jedenácté místo. Průběhem jsem probíhala desátá a na zádech jsem měla Kláru Petráčkovou. Blbostí v pytlíku byla pár kroků přede mnou, ale docházelo mi. Teprve když jsem na sběrce slyšela jak ji Béďa hlásí na desátém místě, tak jsem to nakopla. Mezičas 1:03 byl bohužel přemazán, když jsem si šla pro jistotu orazit cíl ještě jednou, ale to už byl Jöergen dávno pryč ;) Oblíct, povzbuzovat, pozorovat a konzumovat burčák - takový byl plán zbytku dne. Šalát dofinišoval na skvělém 14tém místě - o tři líp než loni :)

Cesta autobusem domů byla poklidná. Mě bolela hlava neboť mi vypověděl imunitní systém. Nebyla to poslední horečka následujícího týdne, ale rozhodně to nebylo příjemné. Někde u Mohelnice už jsme se fakt všichni nudili, asi i proto, že burčák byl spíš jako mošt a tak si veteráni tiše povídali, zatímco děcka se vzadu jako obvykle prala.

Víc vám toho nepovím :)