Mistrovství Valašského Království

Většinou se už ze zásady snažím vyhýbat Vsetínským závodům. Letos jsem to však porušila už podruhé.
Ačkoli kotník stále ještě není v optimálním stavu, došla jsem k závěru, že zahálení už bylo dost a je třeba se zase provětrat na čerstvém vzduchu.

Když jsem se přihlašovala, nějak mě nenapadlo, že pak vlastně nebudu úplně stíhat přesun do Vizovic, ale nevadí. Přihlášená sestava moc klasická nebyla, ale za to jsem se po dlouhé době mohla poměřit s Babkou a Batani.
Dopolední sprint v podmáčeném sobotním Vsetíně, byl skvělou rozehřívačkou. 2,2 km a 23 kontrol mezi baráky, dokáže člověku zamotat hlavu. Babce se podařilo udělat chybu už na dvojku, a tudíž jsem její stíhání o dvě minuty mohla prohlásit za ukončené. Při delším postupu na sedmičku, jsem si konečně složila mapu a mrkla i na zbytek trati. Ač jsem ještě měla sílu, věděla jsem, že mi moc dlouho nevydrží, a tak jsem radši nechala vést Dagmulu.

Moje postupy

Na devítce se mi povedlo ztratit pár cenných vteřin, ale víc mě vykolejila 11ka a přeběh kolejí. Nějak mi nedocházelo, jestli je kontrola na mostě nebo pod ním a na vedoucí mezičas ztrácím 15 vteřin. Následovala hádka o překonání svodidel. Hádat se za běhu akorát ubírá dech - 20 vteřin od Haňuly, která se hádala jen sama se sebou. Trošku zazmatkovat na 13ku (19s) a jízda může pokračovat. Povedlo se mi vrátit zpátky do tempa, a lepším postupem na 15ku jsem konečně dostala Dagmulu za záda. Pak už stačilo jen pohlídat směry a příliš nebrzdit. Konečné třetí místo je fajn. (Mezičasy)

Zatímco jsme čekali, než se posbírá, vyvěsí a postaví, začalo podzimní sluníčko vyhřívat louže po nočním dešti. V lese bylo svěže. Já už tak svěží nebyla, neboť se mi oproti plánu nepodařilo si na dvacet minut dáchnout. Navíc cesta na start byla po asfaltu a do kopce a po dopoledni se to kotníku vůbec nelíbilo a to ještě ani nevěděl, co ho čeká.
Na start jsem původně chtěla vyrazit o dvě minuty dřív, ale povoleno mi to nebylo. Už směr odběhu k mapám a k lampionu evokoval, jak bude dnešní middle postaven - kolmo do kopce. Moje poznámka o tom, jestli ho nemohli otočit jinak, se sice neshledala s úspěchem, ale hned při pohledu na jedničku jsem pochopila - měla bych to příliš jednoduché.

Chyba na dvojku, ještě nebyla natolik markantní, ačkoli už tady dostávám od Haňuly první minutu. Daleko víc nechápu svůj postup na trojku, o její dohledávce nemluvě. Sedmička vůbec nebyla tak jednoduchá jak vypadá, neboť ač byla vidět z dálky, dostat se k ní mi dalo zabrat. Chytáček na 9ku jsem taky nevychytala čistě, a Haňule tak zvýšila svůj náskok na 3:44. Na 10ku jsem se rozhodla neriskovat dlouhý traverz, a ač mě osobně se to vyplatilo, časově to rozhodně nebylo nejrychlejší. Ani na postupu na K12 jsme se s Batani neshodly, ovšem na to, že jsem šla od plotu nahoru pěšky, mi to dává jen dvacet vteřin.
Pak už nebylo co řešit, jen co nejrychleji seběhnout dolů a už podruhé ten den být třetí. (Mezičasy)


Pomyslný mistrovský pohár si tak odnesla Haňule se svým pětiminutovým náskokem, ačkoli sčítat časy sprintu a middlu mi přijde podivné.

Nakonec ještě musím podotknout, že to bylo parádní podzimní proběhnutí ačkoli jsem pak musela dvacet minut spát, než jsem jela ve Vizovicích nonstop.