Horor na Lukově!

Běžným smrtelníkům obvykle začíná oddíláč příjezdem na místo určení v sobotu během dne. Nám mrtvolám, stvůrám pekelným, a obzvláště vymítačům začíná práce na uskutečnění poslední akce sezóny už po prázdninách. Nultým krokem je téma. Letos jsme dali hlavy dohromady při prázdninovém filmovém večeru a přímo nám to bilo do očí!

 Krokem následujícím je termín a místo. Po delší rozvaze a díře v kalendáři to padlo na myslivnu pod Rablinou a sobotu 9.11.

Čtvrtý krok je konečně pro všechny stejný - vymyslet si nějakou tu masku, anebo se smířit s tím, že přispějeme víc do oddílové kasičky.

Krok pátý byl pro mne letos novinkou. Díky tomu můj oddíláč začal už ve čtvrtek. Dostala jsem za úkol vymyslet bojovku. A protože nejsem ani Ráďa s Bětkou ani Onin s Polachem, má hra se rozhodně neblíží velikosti Osudu, Tmou, ba dokonce ani Sendviči. Ale zato rozhodně nepostrádala Ducha. Totiž hororového.

Ve čtvrtek večer odjela sestra do Benátek a máma udělala svou vynikající pomazánku. V pátek ráno jsem dospávala po prvním večeru nad vymýšlením "šifer". Máma odjela do Znojma za bráchou a Mášou, a táta do Polska. Letos budu na oddíláči jediným zástupcem klanu, pokud nepočítám adoptovanou Peťu :D

Rychlostí blesku jsem letěla na trénink, ale dětičky a rodiče už na mne čekali. Bylo jich třináct a vzít jim balon bylo téměř nad mé síly. Nakonec se vyblbli dosytosti a mohli taky začít něco dělat. Zato já měla energii schovanou za poslední měsíc a potřebovala jsem ji někde vybít. Nepovedlo se. Do velké tělárny jsem jen nakoukla, balonu se dvakrát chytla a upalovala k babičce. Tam jsem se sice jen vytočila ale domů jsem stejně dojela s půlhodinovým zpožděním.

Nůž a prkýnko a hurá na klubku. (Nikdy nepochopím proč to musí být tak do kopce.) Nahoře jsem skoro nemohla mluvit. Mrtvola byla naštěstí už naporcovaná a tak jsme ostatky jen namarinovaly a naházely do pytle. Plánovaná pizza se nakonec nekonala a tak jsem se tentokrát už autem, nechala vysadit doma. Sotva jsem si ohřála večeři, volal Chláďa, že na klubce nechal batůžek, a jestli mu prý půjčím klíče.

O dalších dvacet minut mi volal zcela rozrušen, zdali jsem to byla já, kdo mu batůžek ukryl v dámských sprchách. Když se mi podařilo jej přesvědčit, že jsem opravdu s jeho batohem neměla postranní úmysly, přisvědčil, že to nejspíš byla Lucka se Šalátem. Jíťa se v té chvíli nejspíš na sedadle spolujezdce musela popadat za břicho.

Skládání šifer nebylo tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Skončila jsem ve čtyři a upadla jsem se dvěma budíky do hlubokého spánku. Zachránil mne Sáďa. Bylo devět a ani jeden budík neměl očekávaný účinek. Než jsem si uvařila čaj už volal Šalát a já začala zmatkovat. Sbalit věci mi trvalo neskutečně dlouho a tak jsme Sáďu nabírali až 9:50. V myslivně už se činili Ben, David, Iva, Jíťa, Bob a Boban. Shrabat listí, rozestavit aparaturu, naštípat dřevo, zatopit, přestavět židle a stoly. Jedenáct bylo cobydup a spolu s tím i spousta lidu netrpělivého jít v mlhavém a mživě hororovém počasí do lesa.

Vyběhli jsme s nepatrným zpožděním oproti plánu. Bylo mokro, za krk nám kapalo ze stromů a přes mlhu místy nebylo příliš vidět na bláto pod nohama. Pánská část mi zmizela v prvním kopci, hned za jedničkou. Stejně tak Lucy se Zuzkou, které to nakoply. Kousek za mnou po cestě klusaly Betsy s Jíťou a Iva. V hustíku před dvojkou jsem potkala ztraceného Casiho, který se nejspíš rozhodl, že prožene zajíce. Lepším postupem jsem se na trojce objevila hned za Lucy, Davidem a Zůzou a odmítla si je pustit s dohledu. Postup 4-5 mi oživila vzpomínka na můj poslední trénink a vyhozený kotník, ve kterém zatím naštěstí neškubalo. Dostali jsme se k hradu a začalo nám parádně pršet za krk. Na sedmičce se od našeho tandemu odpojila Lucy, která usoudila, že celá trať není nic pro ni a málem i Zůza. Ta si to ovšem vzápětí rozmyslela a od osmičky už jsme zas odbíhali ve třech.

Devítku nám našel zajíc a desítku jsme za mokrými skly brýlí já i David přehlédli. Postup 15-16 a obíhačka kolem hradu nás postavila před volbu. Zprava či zleva. První varianta je dál, ale zato po lepší cestě. Nakonec si ji vybral David, zatímco my dvě to prošmehlily přes skály. U fáborku jsme byly o dost dřív. Vrcholová prémie na hradní věži nám vykouzlila úsměv na rtech, který nám smazal až postup na dvacítku přes hustník a paseku. Tfuj! Ještě jednou se omlouvám, byl to můj nápad, ale pasekou bychom šli stejně a ještě trním.

Postup na jednadvacítku nás trošku vyvedl z míry, neboť jsme zapomněli, že se vracíme na starou mapu. A navíc se Šalátovi nechtělo dodat fáborky. U jámy na K22 jsme chvíli nevěřícně stáli, ale nakonec jsme uznali, že jsme dobře ačkoli jáma už neexistuje. Pak už nám zbývalo se jen dostat na roh louky za chalupu a střihnout to co nejrychleji před ni. Ač to tak zprvu nevypadalo, Zuzka nakonec při seběhu dolů trochu ztratila a dostala se za mne, ale pro mne je vítěz. 74 minut 7,8 km.

Takže třetí obhajoba, teď ještě oběhnout i BKZ :D

Rychle se převléct do suchého a zahnat hlad. K tomu skvěle posloužila Zuzčino pomazánkové zelí - mňam! a rychle ogrilovaná mrtvola mňam*2!! Pak už jen počkat na Graubnu s pivem, Cyrila s posádkou a na tmu.

Naštěstí pivo přijelo tak akorát na spláchnutí mrtvoly, a navíc se naprosto skvěle točilo.

a došlo až po rysku..

Nějaké prostoje nastaly, když se těsně před startem bojovky dělily týmy a následně se čekalo na pár opozdilců.

Iva	Cyril	Honza	Ben		Cyrilice		4
Peťa	Vašek	Salát	Jöergen		Mozky týmů		2
Bar'	Sáďa	David	Bety		Bad week		3
Lucy	Bob	Chláďa	Dejv		Je to v Háji		6
Jíťa	Graubna	Boban	TomíkN		Není to v Háji		1
Zůza	Tom	Casper	Terezka		Došlo PIVO!		5

Bohužel počasí si s námi nepěkně zahrálo. V lese tudíž sice bylo strašidelno, ale řešení šifer se nějak vymklo kontrole a všichni museli opakovat řešení znovu uvnitř. No příště to třeba půjde lépe. První se vrátili zabahněné Mozky týmů, ale kvůli špatné úvaze se jim nepovedlo rozluštit indicie a tajenku tak pár minut před nimi oznámilo Není to v Háji.

tak schválně, jestli vás to trkne, ráda si přečtu vaše tipy v komentářích :)

A zase tu byl hlad a žízeň a tak se udělala druhá část ostatků a pivo teklo proudem. Pomalu ale jistě se hlubokou tmou začínaly ozývat výkřiky děsu, jak se zombie, vrahové, mrtvoly a příšerky probouzely k životu. 

Vlna hrůzy všemi proběhla, když se na scéně objevila Chláďova střeva, Vymítač se svěcenou vodou v rozprašovači a krucifixem, Samara, Sweeney švihal břitvami a kolem procházela Smrtka s kosou. Do toho všeho přišel Hannibal Lecter a v Televizi jelo Shining, ze kterého si k nám odskočil Jack Torrance i se svou knihou a sekerou. Výkřik nám vzal výkřik z úst, Frankensteinovo monstrum všechny posílalo někam, když se ptali, kde má ženu. Mrtvá Nevěsta hledala v davu toho parchanta a Krvavý Valentýn se poohlížel komu by vrazil krumpáč do čelisti. TO nabízel balónky a Wednesday se odmítala zasmát. JigSaw plánoval pomstu za rychleji vypité pivo a Francis Dolarhyde zůstal povětšinou nepoznán. Nejlepší intro měl ovšem jeden z Ghost Busters.

Jako poslední se na scéně objevila Mrtvá učitelka, Ďábel, Výčepní z Fimfára a Onin v dece.

Předposledními kroky jsou: vypít a vyjíst myslivnu, roztančit parket ve spodním prádle a usnout.

aby nám nenašlapal

 Ráno znamenalo výjimečně pouze jednu kocovinu, ale na druhou stranu taky spoustu uklízení - což je krok Poslední. Do toho se přijeli zapojit i Ráďa s Bětkou a s Otíkem, kteří byli tak hodní a posbírali bojovku, za což jsem jim vděčna. Svíčky prý stále ještě hořely. Když byla chata vytřená dočista dočista mohla i ta poslední skupinka zmizet domů.