Vymyslet vhodný název pro článek o O-Gala není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to asi podobně obtížné, jako přeběhnout cestu z kočičích hlav na deseticentimetrových podpatcích, když vám u toho nepomáhá žádný mladý muž.
Mohlo by být namítnuto, že si za to mohu sama, že nemám nosit podpatky, ale řekněme si to upřímně. I ti, kteří by se rozhodli namítat, jsou rádi, že alespoň jednou za rok my dámy a slečny vyměníme své zabahněné běhací boty, kufry a lyžáky za všemožné podpatky, propocené běhací věci za večerní šaty, čip a buzolu za nějaký ten šperk a mapu za lístek na O-Gala.
O-Gala ovšem nejsou jen orienťáci, kteří se po sezóně (nebo těsně před ní) rozhodli obléci trochu slušně. Je to skvělá kombinace přátel a kamarádů na jednom místě v jedno čase, kdy nikdo nespěchá na start a má čas si povídat s kýmkoli a o čemkoli. Je to čas pro oprášení zbytků umění tance, které v našich hlavách ještě nenahradila touha po nalezení všech kontrol. A taky chvíle, kdy se člověk může trošku picnout aniž by se musel bát, že zítra nezaběhne.
Ač jsme již dlouho dopředu domluvení na účastnících zájezdu, přeci jen se ještě v pondělí odpoledne sestava mění a Chláďa si tak v sobotu může užít společnost čtyř mladých dam v autě a pátá mu ještě dorazí. Věra Martinová nám hraje dvakrát po sobě a tak šťastně dorazíme až do Hradce, kde poprchá a objednáme si super večeři.
Nevím čím to, ale mám hrozivý hlad a tak sním i to co zbude z regulérního podílu ostatních. Společně pak hádáme několik kombinací bezedného kelímku a sledujeme konec biatlonu. Slunce zapadlo a začíná se rychle šeřit. V Jičíně už je tma a tak ač před ním píšu Peti a dozvídám se že máme třičtvrtě hodiny náskok, za ním Chláďa bez povšimnutí mine odbočku a tak to berem přes Mladou Boleslav. Ještě se rychle stavíme v Penny pro snídani a nějaké nealko a hurá do gala. Peťa je přivezena chvilku po nás stejně jako Hradecká sestava.
Původní návrh na přechod v kozačkách byl zamítnut a tak si ničím podpatky už po cestě do KD, jak se snažím udržet rychlost se společností. Což je úkol téměř nadlidský i normálně - prostě dělám krátké kroky! Bezproblému nacházíme vchod, s problémy dojíždíme rozjezdovou láhev, vítáme se s Panchym, se sestrou zatínáme zuby, nacházíme svůj stůl, jdem si pro pivo a čekáme na něj dokud nepříjde i LuHo. také kde jinde by nás mohl najít. Uvelebujeme se a vyčkáváme. Následuje druhé pivo a zatmění sálu - vyhlášení může začít. Intro, LOB, MTBO, Trail-O a konečně se dočkáme i Jiřina se švagrovou Čili Mashou a ukázky té stříbrné nádhery na jejím prstíku :) Divíme se výsledku OB a aplaudujeme Michálečkovi. Obdivujeme předtančení s tématem závodu a konečně je rozsvíceno a opouštíme sál.
Jako první vedou naše kroky k fotokombajnu, pak se hledá kabelka a jde se k baru. Tam nacházím své kalící duo, a už se od něj vlastně nehnu. Samozřejmě nevynechám povinný tanec a lístek do tomboly, foto od Kadeho a střízlivející vycházku ke stromu a zpět. Tu si pro velký úspěch zopakuju. Kiri je tak navátý, že už nevím o čem se bavíme. Seznamujeme se s Terezkou poté co ji "ukradnu" Kočkovi, chválím Kačce šaty, a znovu navštěvuji fotokombajn. Barman Tomáš ze mne má srandu, dokud předním neexnu pivo, Pidis mne nepozná ani na deset centimetrů. Bráška se směje od ucha k uchu, když mi předává zpátky mou kabelku poté co mne odrovnal závěrečný čert.
 |
| díky moc Kade |
Je třičtvrtě na čtyři, když si na zpáteční cestě sundávám silonky a boty, což mírně vyděsí kolemjdoucí a cca 4:04 když usínám stulená do klubíčka ve svém spacáku a vedle hlavy mi vrní telefon. Nějaký blázen nás vzbudí randálem už v sedm a pak ještě spousta dalších lidí až do půl desáté, kdy jich hromada zmizí na Bor cup. Danáč také odjíždí a odváží nám i Peťu :/ Pak už je sice klid, ale taky se musí vstávat. Dvakrát mám pocit, že pozdravím záchod: prvně když ho vidím a podruhé když mi LuHo připomene, že jsme pili Citrus a může za to Panchy :D
Skrovná část Pardubic a Luha odchází na vlak a Bára jde s nimi vyprovodit Mashu a Jiřina. My počkáme až se sbalí i ponocující Lucy a vydáme se Bařici nabrat. Nahlídnem do nádražky, zamáváme vlaku směr Pardubice, koštnem párek v rohlíhu a mošt, naposledy se rozloučíme a ujíždíme směr Zlín.
Tak to vidíte, jaký to byl krásný večer a ani jsem neupadlo na nos a neprasklo balónek pro Ijáčka :) A příště prý pojedeme jen do Brna...
Žádné komentáře:
Okomentovat