Noční Daskabát a denní Tršice

V posledních několika letech šla oblíbenost Nočního mistrovství a tréninků v našem oddíle od desíti k pěti. Poslední řádnou účast mělo MČR Noční Orlovy a o rok později ještě MČR Noční Ruprechtov nejspíš proto, že byli docela blízko, zatímco na Pražské a Jičínské se nikomu moc nechtělo. Tradičně jsem dělala vedoucí i letos. Účast už tak tradiční nebyla.

Nevím jestli to bylo díky hodinové dojezdové vzdálenosti, nebo díky tomu, že druhý den byly na pořadu štafety, ale jelo nás dvanáct! Rozdělení do aut se nakonec také podařilo, stan se naložil a předpověď počasí se nevyplnila. Prostě báječné. Báječné jsou také oddílové výsledky.

Tratě byly postaveny na dohledávky mezi hustníky a volby na dlouhých postupech. Za sebe musím říct, že se mi běželo fakt skvěle, až jsem z té euforie začala dělat zcela zbytečné chyby.
Na K8 jsem tak nechala cca tři minuty, jen proto, že jsem se rozhodla vlézt do hustníku na vlastní pěst a kontrolu jsem o pár metrů podešla (A nemyslím si, že na takový objekt - mělké údolíčko v neprůchodném hustníku - by vůbec někdo měl postavit kontrolu). Další zkrat přišel na postupu K13-14, když jsem bůhvíproč najednou úplně změnila směr a tím svůj dopředu naplánovaný postup a na hrozně dlouhou dobu se zadrbala v hustníku. Nakonec mne zachránil až pán u cizí kontroly, která byla jen pár metrů od té mojí a tak jsem ji bezpečně orazila a šťastně doběhla až do cíle.
Tam jsem s pivem v ruce vyčkala než doběhl i LuHo a mohli jsme odjet spát. Což se ovšem neukázalo tak jednoduchým neboť Luhačovicím padaly věci, praskaly láhve a ZBM do nich neustále kopalo, takže jsem toho nakonec vlastně mnoho nenaspala.

 Z dvanácti nás bylo devět - tedy přesně tři štafety.
Nedělní tratě byly postaveny jako pořádný leťák, který zpomaloval jen všudypřítomný hustník. Nejlépe si s touto kombinací poradili v H165 Marián, Petr a Tonda, kteří obsadili první místo. Dvě jedničky na svém kontě pak zaznamenali jak Šíša, David a Pepek v H18, tak my - Mery, Zůza, Lucy - v D21. (Výsledky, Mezičasy)

Jedničku jsem našla naprosto nádherně a proto jsem už na dvojku udělala fakt děsnou blbost. Cestou na pětku mne začalo předbíhat spousta holek a to i přes zakázaný prostor. Těsně před sebou jsem viděla Peku, Madlu a Káju a tak jsem běžela co to šlo. Nechala jsem se svést horším postupem, ale zato jsem stále byla v kontaktu. Evu Horčičkovou jsem měla za sebou až do divácké stejně jako Madlu. Hned následující společnou jsme společně zdrbaly a pytlík se tak musel běžet na krev. Nakonec z toho vítězně o 20sec vyšla Kája s lepší farstou, ale Madla s Evou zůstaly za mnou. O dalších úsecích už to neplatilo. Kájina štafeta se vytáhla na šesté a Madlina na čtvrté místo. Zato se za nás propadla Opava, takže 11ku jsme udržely :)

Pak jsme zatleskaly na vyhlášení, já se rozloučila s LuHem a hned po nástupu do auta jsme svorně usnuly.