Žleby a žlíbky

Už dlouho jsem si chtěla vzít na starost nějaký ten mapový trénink, ale nikdy jsem na to neměla dost odvahy. Vypisovat papíry na výročce se nevyplácí, obzvlášť ne těm, kteří to pak ode mě schytali...

Prostor jsem měla vymyšlený hned. Můj nejoblíbenější zlínský terén - žleby a žlíbky - a jak jinak než na vrstevnicích. Vytipovat objekty na kontroly bylo otázkou chvilky, o to déle jsem se ovšem prala s mapou jako takovou a s tratěmi. Nakonec se všechno povedlo k mé velké spokojenosti. Několikrát jsem přeměřila vzniklé tratě a délky šly na web.
Napřed to vypadalo, jakože se snad ani nikomu běžet nechce, ovšem během pondělí, kdy se přihlášky blížili ke konci se na webu objevilo dvanáct lidí. Začala jsem se těšit.

Největší chybu jsem ovšem udělala až ve středu. Na rychlo jsem ještě zpět vytvářela mapu barevnou a opozdila se tak ve svém odjezdu. Navíc začalo pěkně pršet, ačkoli dopoledne bylo hezky i když foukalo. Než jsem se vyvezla na Kocandu, měla jsem už co dělat, a tak jsem zvolila špatnou variantu stavění, vracet se pro kolo..

Nakonec z toho bylo 40 minut zpoždění a sluníčko, které během mého pobytu v lese pěkně svítilo, začínalo klesat. Sotva jsem všechny vypustila do lesa, začalo navíc znovu pršet. Pak bylo zase krásně, ale teplo už moc ne. Sluníčko se začlo schovávat za stromy.

Po 54 minutách se jako první vrátila Haňula a šest minut po ní Vašek. Při pohledu na GPSku zjistil, že naběhal o kilák a půl víc, než měl a čas tomu odpovídal. Za 65 respektive 67 se z dlouhé vrátil David s Tomčou a taky se jim to zdálo delší - bylo. Čtrnáctku jsem si prý mohla odpustit, ale jinak to bylo docela fajn. Ale teda příště měřítko. To už se z krátké vracela Dagmula se svou skupinkou. Něco nechtěně vynechaly, ale na jejich nadšení to nic nezměnilo. (Byly rády že jsou zpátky). O chvilku později přiběhl Podmol s Jonckem z prodloužené střední: "Přidali jsme si žleb, ten byl fakt dobře schovaný.."

To už tu byla Zůza a Lucka z krátké. Zůziných 73 bylo pěkně rychlých! Ještě chvilku jsme stáli, než všichni odjeli. Lucka čekala na mámu (92m) a dostala za úkol napsat čas příchodu Víti (83m) a Svati (79m). Začlo se zatahovat a za chvíli začalo znovu pršet, ale to už jsem měla posbírané čtyři kontroly. Když jsem sbírala jedničku, potkala jsem u ní dva peroucí se srnce a pak pěkně bručeli, asi se jim ta kontrola nezdála.
Pak jsem dojela pro batoh, posbírala poslední tři kontroly a docela promrzlá se vydala domů.

To se zase ukázalo zapadající sluníčko, tak jsem ještě udělal pár fotek.

Pro zbytek kontrol jsem vyjížděla v pátek odpoledne. Bylo krásně. Hned na začátku jsem našla krásný dančí paroh a tak jsem ho přidělala ke kolu. Dál už šlo sbírání jako po másle, protože už jsem věděla kudy s kolem můžu a kudy to není nejlepší nápad. Trvalo mi to jen něco přes hodinu a to i se zastávkou u Chládi :)
Beru si z toho poučení pro příště, radši půjdu stavět fakt o dost dřív, ať na mě nečeká tolik lidí..