Mám dojem, že vždycky když LPU pořádá štafety, tak prší. Nebo je alespoň pořádné mokro v lese. Nebo pro jistotu oboje. Přesně tak to bylo se štafetami v Mikulči. Dojeli jsme na místo sobotního shromaždiště a bylo parádně pod mrakem. Naštěstí se nám nakonec vyhnul a když jsme přejížděli na sprint tak svítilo.
Ale zatímco na shromku bylo sucho, v lese jsme měli možnost brodit se až půlmetrem vody. Možná bylo lepší běžet v plavkách.
Účastníci zájezdu měli původně naplnit minibus a jednou auto - velitelské - naše. Jenže škrty v seznamu díky nemocným a nepřítomným nakonec nabízely tři místa v autě a stejně tak tři v autobusu. Cesta byla příjemná a i s menší kličkou v závěru, jsme dorazili na místo určení velice brzy.
Obhlédnout shromaždiště, postavit stan, najít drahou polovičku a nachystat se do lesa. Tradičně jsem šla z prvního úseku a vybíhalo se mi vcelku dobře. Jenže záhy přišla chyba a startovní pole mi poněkud uskočilo. Hledání bažinky uprostřed zaplavené louky mne pak poslalo ještě hloub. Po průběhu jsem navíc zaváhala ještě jednou a vysílala Jíťu do lesa z 20. místa se ztrátou devíti minut. Lucy doběhla 22. (Mezičasy)
Centrem sprintu v České Třebové byla tělocvična. O její zaplněnosti nemůže být sporu, obzvlášť poté, co venku začalo hrozně pršet. Naštěstí to bylo až v úplném konci závodu. Začátek naší trati se točil v parku Javorka. Vydupané cestičky ve vyšší trávě zde byli viditelné už po pár minutách od startu. První větší volba přišla na K7. Já zvolila levou variantu a připadla mi rychlá dost, ale pravá prý byla o něco svižnější. Prokličkovat přes bloky rodinných domů k hlavní silnici a hurá na sídliště. To se kontrolami jen hemžilo - kontrolovat kódy a pípání vlastního čipu. Vše ok. Tak ještě vyběhnout poslední kopeček do cíle. Ivetka mne nedoběhla :D (Mezičasy)
Zatímco včera jsem do Pardubic přijela společně s LuHem, dnes jedu zpátky sama. Odjel totiž o hodinu dřív autem, aby přichystal rádia do lesa. Naštěstí jsem se mohla uvelebit na sedadle a celou cestu spát. Znovu postavit stan nám zabralo jen pár minut a LuHo už je z lesa zpět. Casper nás ještě stačil všechny pobavit svým novým outfitem a už bylo na čase vyrazit.
Dost odlišná jednička, zaváhání na dvojku, skopec a fuj-dokopec na trojku. Stále se držím druhé skupiny. Jenže ta se záhy rozděluje farstou na K7 a ta má se stává nejnevýhodnější. Navíc mi trochu tuhnou nohy. Pak dělám chybku na K9 a opět lehce ztrácím. Ovšem záchrana dítěte u K11 mne znovu nakopne. Divácký, zaváhání na K15 a už se blížím do cílové rovinky. Jíťa jde tentokrát z 15. místa, ovšem ztráta na Ivetku je deset minut a za zády jí vybíhá PHK 2 a SHK (Mezičasy). Ani jednu z nich však za zády dlouho neudrží a tak končíme zpět na 22. místě. Už si na nás zvyklo :)
Zatímco včera jsem do Pardubic přijela společně s LuHem, dnes jedu zpátky sama. Odjel totiž o hodinu dřív autem, aby přichystal rádia do lesa. Naštěstí jsem se mohla uvelebit na sedadle a celou cestu spát. Znovu postavit stan nám zabralo jen pár minut a LuHo už je z lesa zpět. Casper nás ještě stačil všechny pobavit svým novým outfitem a už bylo na čase vyrazit.
Dost odlišná jednička, zaváhání na dvojku, skopec a fuj-dokopec na trojku. Stále se držím druhé skupiny. Jenže ta se záhy rozděluje farstou na K7 a ta má se stává nejnevýhodnější. Navíc mi trochu tuhnou nohy. Pak dělám chybku na K9 a opět lehce ztrácím. Ovšem záchrana dítěte u K11 mne znovu nakopne. Divácký, zaváhání na K15 a už se blížím do cílové rovinky. Jíťa jde tentokrát z 15. místa, ovšem ztráta na Ivetku je deset minut a za zády jí vybíhá PHK 2 a SHK (Mezičasy). Ani jednu z nich však za zády dlouho neudrží a tak končíme zpět na 22. místě. Už si na nás zvyklo :)
Žádné komentáře:
Okomentovat