V sedm hořím! Haste pivem

Tak je to tady - léto konečně začalo, vedro jako v peci se střídá s letními bouřkami a orienťáci vyráží do svých stanových městeček. Jenže tohle léto bude jiné - je naše :)

Lesy v oblasti Sedmihoří jsou nám známe z loňských áček. Vracíme se tedy do hezkých ovšem náročných terénů. Plni nadšení stavíme stan a hledáme kousek stínu pod Míšaliciným přístřeškem. Pivo před startem už nestihneme, ale o to víc se na vychlazenou Plzeň těším. Už po cestě na start z nás kape pot a v lese tomu není jinak. Tratě jsou podle očekávání namotány v prostoru loňského middlu, to nejdrsnější nás tedy ještě čeká. Ještě před vstupem do koridoru konverzuji s Béďou a pak už se snažím soustředit. První zaváhání přichází těsně před pětkou a postup na šestou tak není úplně čistý. Druhé pak na osmou, ale největší blbost se mi povede až při nejdelším postupu na dvanáctku. (Postupy pátek)
Na večer přichází první z mnoha přeháněk a Petin stan se láme. Vymýšlíme nouzový plán, ale naštěstí nakonec není potřeba. Sedíme s hromadou lidí u stánku a klevetíme. LuHo odmítá ustoupit z účasti na Půlčíkových štafetách, takže se psychicky připravuji třetí Plzní.

Sobotní ráno nás vítá vydýchané vedro stanu. Ač ještě nechceme vstávat musíme, nebo se uvaříme ve vlastní šťávě. Povalujeme se pod přístřeškem a trpělivě vyčkáváme, než příjde náš čas. Čeká nás klasika. Zatímco kluci se dostanou až do největších kopců, my se jim naštěstí vyhýbáme. Nebýt kontrol 3 a 4, tak se mi to docela i povedlo. (Postupy sobota)

Odpoledne je nabité. Oběd. Pivo. Rozbor taktiky s mentálním koučem - Peťou. Koupě nových bot a podkolenek. Sladění outfitu. A u toho všeho se neuvařit.

Naše taktika je jasná - rozbíhám, LuHo finišuje. Naše cíle jsou vysoké a motivace je obrovská, stejně jako konkurence. Do finále postupujeme z výborné pozice, ovšem na vedoucí dvojici Majda Standa nemáme. Za námi do boje vstupuje nenasytná skupina. Už po několika krocích je cítím na zádech. Přichází LuHovo a mé zaváhání a jdeme v balíku. Rozhodující je ovšem chyba těsně před otočkou. Ucuknutí ostatních týmů už stáhnout nedokážeme. LuHovo zklamání v cíli je velké, ale mezi přáteli naštěstí přichází na jiné myšlenky.

že nám to ohromně sluší :)

Nedělní klasika (Postupy) v parném létě přináší nejedno úskalí. Pořadatelé poněkud zapomněli, jaké vedro dokáže v lese být. Ten kdo si sebou vzal camelback vyhrál. Ostatní se trápili žízní a v cíli měli dolévači co dělat, aby zvládli zavlažit všechny. To byla asi jediná kaňka, neboť jinak to byl víkend parádní.

Cestou zpět to bereme přes Berounský pivovar. Strávíme tu příjemnou hodinku ochutnávkou místních specialit - pivních i jídelních - ale pak už je čas nechat LuHa odjet vlakem domů.