Sršní štafety ve sprintu

Už se asi stalo pravidlem, že na podzimní štafetový víkend se ze Zlína vypravuje jen několik odvážlivců. Loni náš počet stoupl jen proto, aby bylo letos obtížné vůbec sestavit celé štafety. Situaci navíc zkomplikovala změna ve formě smíšených sprintových štafet.

Kratochvíle nad přesvědčováním různých mužských členů oddílu raději popisovat nebudu. Výsledkem bylo, že mužská štafeta postrádala třetí úsek a ve štafetě smíšené Dagmulu, mne a Caspra doplnil ještě Boban, který se zároveň obětoval jako řidič mikrobusu.
Vyráželo se velmi brzy v sobotu ráno. Verči Tiché, relativně nové posile do štafety dorostenek se ještě povedlo zaspat, což Bobana trošku vystresovalo. I tak jsme na místo určení dorazili v příjemně přiměřeném čase. Tak akorát pro zastávku na toitoi, rozklusání a odběhnutí na start prvních úseků.
Ty ovšem velmi nepříjemně zkomplikovala skutečnost, že asi pětset metrů za mapovým startem, přímo na postupu na první kontrolu žen a dorostenek, se usadil roj sršní/sršňů, který v první vlně startující muži velmi hezky rozdráždili. Ano sršni jsou sice ze své podstaty neútoční, ovšem Máji Dlouhé a ostatním zasaženým tohle už nikdy nevykládejte.
Po překonání prvotního šoku, jsem se přeci jen rozběhla, nedělala příliš chyb a ve vcelku hezkém čase dorazila do cíle, kde se to hemžilo sanitkami. Dokonce i žlutý Hradecký vrtulník za 50 bodů přiletěl.

Na odpoledne jsme se přesunuli do Hostinného. Sprint to byl velmi výživný. Těšila jsem se, jak se krásně proběhnu za Martinčinými zády, ovšem už na trojku jsem udělala takovou hloupost, že jsem v cíli byla v čase nejpomalejším. Dost mne to mrzelo, ale aspoň jsem doufala, že mi nějaké štěstí zbylo na neděli.
(LuHův článek)

Ve školní jídelně objednaná večeře nám dosti ulehčila práci s hledáním vařící hospody, takže pak už nebyl problém zajít si na pivo. V autě jsme pak odbyli snídani a na shromaždiště MČR SprŠfet jsme dorazili dokonce dříve než LPU. Postavili jsme oddílový stan, neboť vydatně poprchalo, nechali mladé a dorostence jejich osudu a vydali se do karantény.
Při jejich závodě začalo dost slušně chcát, ale na ten náš naštěstí zase přestalo. Ovšem i tak byl povrch parádně kluzký a špunty byly rozhodně tou lepší variantou.

Rychle převléct, trošku rozklusat, vyzvednout GPSku, popřát všem hodně štěstí a hurá na start.

Musím říct, že kdo nezažil, neuvěří. Atmosféra byla opravdu našlapaná. Adrenalin vyplavený a srdce rozpumpované. Ve středu pole je krásně vidět, jaké ty nejlepší volí volby a odhadovat kde je další farsta.
Nejlépe za vše ovšem mluví záznam pořízený ČT. Jsem v něm hned několikrát, ovšem nejdůležitější je moment 12:53-57 kdy na kraji záběru probíhám brankou a hážu držku...

Mno, abych to tak nějak ukončila, myslím že jsme si v momentální kondici a sestavě vedli fakt dobře, stejně jako dorostenecká štafeta. Pokud nás chce někdo z našich haňet, doporučuji mu, aby se pro příště nedistancoval a raději vzal reprezentaci oddílu na vlastní bedra.

(Stránky závodů najdete tady)