Dneska jsem byla běhat. Dalo by se říct, že se to u mne jeví jako zcela zbytečná informace, vždyť já přeci určitě běhám pořád. Omyl přátelé. Od BKZ jsem neuběhla ani kilometr, pokud tedy nebudeme počítat nějaké to dobíhání dopravních prostředků. I když ani takové situace nebyly příliš hojné. Jedinou aktivitou mi zůstaly procházky. No a pak by se taky dal počítat pobyt na Kvildě. Z týdne lyžování se díky zkouškovému staly tři dny a z těch se díky mizernému počasí stal jeden 17ti kilometrový výjezd technikou a rychlostí nevalnou.
Moje zimní příprava prostě letos stojí za ještě větší prd než v jiných letech. Nebudeme tady rozpitvávat proč, prostě to tak je a basta. Chtěla jsem tímto úvodem říct, že sdělení: "Dneska jsem byla běhat." není zas tak bezvýznamným jak by se na první pohled mohlo zdát.
V Pardubicích se již druhý týden drží krásné počasí. A protože v úterý máme přednášky s pěti hodinovou mezerou, rozhodla jsem se provětrat své zahálející maratonky. Prospělo nám to. Ony shodily nepatrné množství blátíčka, které ještě ulpívalo na jejich podrážkách z předvánočního PZP a já zjistila, že pořád ještě běhat umím. A můžu. Společně jsme se vydali na víceméně vycházkový okruh kolem Labe měřící celkem asi 8 kilometrů.
Přiznám se bez mučení, že jsem uběhla možná tak tři nebo čtyři. Jinak jsem se převážně kochala krásným jarním počasím. I tak jsem ovšem byla následně příjemně unavená a po tak dlouhém nicnedělání mne docela i bolí nohy. Jestli bude zítra stejně krásně, tak prý půjdem zas, jinak budou milé maratonky protestně zapáchat. Uvidíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat