Slatiňanský tábor byl opět pouze pod Moničinou taktovkou a tak se do jejího
týmu nominovalo několik sice starých známých tváří, ale zato takových,
které už dlouho nikdo na táboře neviděl. A co je k tomu vedlo? Při
prohlížení fotografií z loňského tábora v Doksech si vzpomněli, že
tábory byly prostě vždycky boží. A tenhle byl ostatně taky.
Cestovali jsme vlakem, autem i autobusem. Pohybovali jsme se pěšky, po lanech, plavmo i klusmo. Viděli jsme koně, srnky, vlaštovky, kočky i psy. Navštívili jsme zříceninu, koupaliště, zámek, park, sad, rozhlednu, pouť, cukrárnu, bazén, les i pole.
Dělali jsme spoustu bláznivých věcí, hráli jsme si s fixami, míči i stříkačkami. Jedli jsme rizoto po večerech, a Míšu plastovými lžičkami. Polévali jsme se vodou a vyráběli alobal z obalu od hermelínu, abychom si mohli opékat sýr. Dělali jsme táborák když pršelo. Porovnávali si délku nohou. Koupili jsme srdce z perníku pro naše kluky a pivo pro LuHa, který nás přijel navštívit.
Prostě jsme se bavili. No ostatně fotky vypráví nejlíp - Google příběh
Dělali jsme spoustu bláznivých věcí, hráli jsme si s fixami, míči i stříkačkami. Jedli jsme rizoto po večerech, a Míšu plastovými lžičkami. Polévali jsme se vodou a vyráběli alobal z obalu od hermelínu, abychom si mohli opékat sýr. Dělali jsme táborák když pršelo. Porovnávali si délku nohou. Koupili jsme srdce z perníku pro naše kluky a pivo pro LuHa, který nás přijel navštívit.
Prostě jsme se bavili. No ostatně fotky vypráví nejlíp - Google příběh
Žádné komentáře:
Okomentovat