Čtvrtý měsíc pod stovkou

Chápu, že je spousta lidí, které to absolutně nezajímá, ať už k tomu mají jakýkoli důvod. Ale já zjistila, že prostě musím mít alespoň nějakou motivaci, protože jinak už bych zase přestala trénovat a tak a vůbec. 

Vždycky pro mě bylo důležité, abych měla áčkovou licenci, ale tu už teď získat nemohu a protože nejsem tak dobrá, abych si v té konkurenci, která momentálně panuje na české o-scéně vyběhla znovu R-ko nebo nedej bože E (což byl můj sen když jsem byla vážně maličká..), musela jsem si najít nějaký jiný cíl - splnitelný. Cíl letošní tréninkové sezóny - tedy vlastně té, která zrovna skončila - byl jasný: Ranking <100.

Poprvé se mi povedlo k této magické hranici přiblížit v červnu stojedničkou. Nemyslela jsem si, ač jsem doufala, že se mi ho podaří při mé slabé letní účasti podržet. O to větší bylo mé překvapení na konci července a i srpna, když jsem figurovala o dvě příčky výš, a poprvé jsem tak mohla nakouknout pod magickou hranici.
Když jsem otevírala výsledky na konci září, smiřovala jsem se s tím, že se vrátím zpátky nad stovku, ale ruka s myší v ruce mi zamrzla už na čísle 77 a vzápětí už mi mamka nadávala, že ječím.

Podzimní závody ve valašské oblasti jsou vždy bodované velmi málo, hlavně proto, že body se tu tvoří převážně z Dagmuly. Za Vizovickou krátkou, na které nebyla si J odnesla něco málo pod 5000 bodů. O to víc mne překvapilo, že ani za poslední měsíc sezóny jsem se nepropadla, ba naopak si o místo polepšila. Není to nic moc, neboť Babka je pořád ještě 14 míst přede mnou, a ani to není tak hezké číslo, ale je to slibný začátek, a jako takový si prostě zasloužil tenhle článek.

Ostatně - je to můj tréninkový deník, tak co :P